Ester Tajrychová
Ilustrátorka, která zpracovala knihu Nedělej aneb čemu se vyhnout, je - li vám život milý
Jsou čeští ilustrátoři adekvátně ocenění za svoji práci?
Ne (pokud nemá být 30 000 za knihu adekvátní ohodnocení). Myslím, že pokud není dost peněz na to, aby každý, kdo na knihách pracuje, dostal férově zaplaceno, je načase vydávat méně. viz https://www.goethe.de/prj/jad/...
Sdílíte mezi sebou ceny za zakázky, nebo je to v oboru tabu?
Nemám problém sdílet. Větší problém je ten, že nevím asi o nikom, kdo by jako já čistě u ilustrace (knižní) zůstal a nezvolil raději zaměstnání jiné nebo nějaký kompromis. Sama jsem byla čtyři roky zaměstnaná mimo obor a ilustraci dělala ve volném čase.
Byla cenotvorba součástí vašeho studia? Je něco nebo někdo, kdo vám ji během praxe pomohl dobře nastavit?
Nebyla. Po studiu tak bohužel člověk získával zkušenosti skrze nepovedené projekty. Skvělá byla před pár lety přednáška od Toy Box v rámci Lustru. S Toy Box jsem pak individuálně konzultovala i nacenění, když jsem si nevěděla rady. Napsala tuším také článek (asi 2020?) o tom, že zakázka na ilustrace do celé knihy za 30 000 se nevyplatí vůbec, ale vůbec nikomu. Osvěty je však myslím stále málo. Hodně obdivuji strategii Barbory Baronové, která tak nějak dokazuje, že nakladatel může fungovat, i když nevytěží všechny zúčastněné za minimum peněz.
Souhlasíte s Magdalenou Rutovou, která získala ocenění Ilustrátor roku na cenách Czech Grand Design, že by mělo být ocenění spojené i s finanční výhrou?
Ilustrátor/ka roku musí vědět! Souhlas.
www.instagram.com/ester.etcetera, www.nedelej.cz
Kristýna Plíhalová
Kristýna Plíhalová se věnuje komiksu, malbě i ilustraci. Ilustrovala například knihy Rádio v mrazáku, Průvodce lepšími časy nebo V hlavní roli Tomáš Holý.
Jsou čeští ilustrátoři adekvátně ocenění za svoji práci?
Jednoduše řečeno ne. Je to stejné, jako u většiny uměleckých oborů. Vydavatelé jsou si vědomi náročnosti ilustrace, často se snaží vyjít vstříc, ale sami jsou zakletí ve finančním kruhu grantů, cen papíru a tisku atd. Proto, abych se ilustrací spolehlivě uživila, bych za současných podmínek musela ilustrovat jednu až dvě knihy měsíčně. To je z tvůrčího hlediska neúnosné a zároveň tolik zakázek ani neexistuje. A to nemluvím o komiksech, které jsou sice stále populárnější, ale jsou cenově nesmírně náročné. Velká část autorských komiksů vzniká přesto, že se většině autorů nevyplatí a často je musí dotovat komerční prací a nebo sekundárním zaměstnáním. Překvapivě nejlépe placená jsem u projektů, které vznikají pro renomovaná nakladatelství, ale pro jiné instituce, které s vydáváním ilustrovaných knih a komiksů nemají zkušenost.
Sdílíte mezi sebou ceny za zakázky, nebo je to v oboru tabu?
Rozhodně ano. Mojí běžnou praxí v začátcích bylo před každým podpisem smlouvy obvolat zkušenější kolegy a konzultovat ceny a smluvní podmínky. Cenotvorba je náročná věc a obsahuje sebehodnocení. To je pro introvertního kreslíře často nadlidský úkol. Je důležité a potřebné, abychom mezi sebou sdíleli nejen tarify, ceny a zkušenosti se smlouvami, ale také abychom se navzájem obecně chválili. Ze zkušenosti vím, že být spravedlivě honorován není až tak často otázka trhu, ale mého vlastního sebevědomí a drzosti.
Byla cenotvorba součástí vašeho studia? Je něco nebo někdo, kdo vám ji během praxe pomohl dobře nastavit?
Výtvarně jsem samouk. Mám vystudovanou DAMU, dramaturgii. Na škole jsme rozhodně do styku s ekonomickou otázkou věci nepřišli. Na projektech jsme se podíleli se studenty produkce, kteří měli finance na starost. Co se týče honorářů, na jejich adekvátní výši jsme přicházeli zkušeností a rozhovory s kolegy. Nikdy jsem neměla problém najít někoho zkušenějšího, s kým cenové ohodnocení probrat. Sama jsem si pak vyvinula vlastní způsob, jak svou práci ohodnotit. Většinou objednateli říkám ideální výši honoráře a od toho se odvíjí další debata. V minulosti jsem často přistupovala na práce podhodnocené, protože jsem se na nich mohla naučit něco nového, přijít do styku se zajímavými lidmi, prostředím. Dnes už jsem si poměrně jistá v kramflecích a znám hodnotu svého času a schopností. Na podhodnocené projekty už nepřistupuju, protože mi většinou nepřinášejí nic nového. Je to otázka zkušenosti.
Souhlasíte s Magdalenou Rutovou, která získala ocenění Ilustrátor roku na cenách Czech Grand Design, že by mělo být ocenění spojené i s finanční výhrou?
Myslím, že podobná prestižní ocenění by měla být rozhodně spojena s finanční odměnou. Sama se účastním organizace komiksových cen Muriel a tohle téma každoročně probíráme. Výherci Muriel jsou zváni na rezidenční pobyty, ale finanční podporu se nám zatím nepodařilo realizovat. Díky pohledu z druhé strany vím, že není jednoduché finanční prostředky na odměny získat, obzvlášť v tak okrajových žánrech, jako je komiks. To ale neznamená, že bychom se o to neměli snažit. Díky pandemii víme, že kultura je nesmírně podstatnou součástí naší existence. Mnohé lidi udržel při zdravém rozumu právě kontakt s uměním nejrůznějších žánrů. Myslím, že mezi věci, které nás covid naučil, by mělo patřit také to, že kultury si musíme cenit mnohem víc. A to i finančně. Možná především finančně.
Patrik Antczak
Úspěšný autor má za sebou celou řadu zásadních kolaborací. Aktuálně vytvořil ilustrace pro Rok české hudby nebo omalovánky pro MS v ledním hokeji. Jeho práce najdete i na zdi domu ve Vídni.
Jsou čeští ilustrátoři adekvátně ocenění za svoji práci?
Záleží na tom, z jakého úhlu se na to díváte. Je to těžká práce jako každá jiná, i když si to stále spoustu lidí nemyslí. Snad všichni z oboru jsme minimálně jednou slyšeli „ale tak nakresli něco jednoduchýho, to máš hned“. Aby se člověk mohl skutečně uživit v kreativním oboru, což je v mém případě ilustrace, měl by být dle mého názoru všestranný. Čím více na sobě budete tvrdě pracovat, budete aktivní, dávat o sobě vědět, tím více příležitostí se vám bude pochopitelně otvírat. Já osobně se věnuji širokému spektru poloh a činností spojených s ilustrací, takže mi to pomáhá vyvažovat ceny jednotlivých zakázek. Když pak někdy není navazující projekt, pracuju na své tvorbě a snažím se tak rozvíjet „pasivní příjem“ prostřednictvím produktů na mém e-shopu. Pokud se ale jedná o knižní ilustraci, což je v oboru jakási královská disciplína, která z vás v očích některých může dělat toho úspěšného ilustrátora, pravdou je, že je to skutečně málo placená oblast v poměru k tomu, kolik nad tím autor stráví času. Pakliže bych měl já osobně ilustrovat pouze knížky, tak by mě to rozhodně neuživilo, měl bych tak tak na zaplacení nájmu.
Sdílíte mezi sebou ceny za zakázky, nebo je to v oboru tabu?
Když jsem byl mladší a ještě začínal v oboru, vlastně jsem se neměl skoro koho zeptat. Nikdo to moc nechtěl sdílet. Občas jsem z lidí vytáhl alespoň přibližné rozmezí a snažil se z toho vymyslet „svou cenu“. Dneska si to už u jednotlivých zakázek jsem schopen kalibrovat sám, ale pravdou je, že ze začátku to byla občas metoda pokus–omyl. V našem oboru neexistují žádné ceníky, a i kdyby byly, každý svůj talent cení trošku jinak a s přibývajícími zkušenostmi, případně oceněními, cena logicky roste. Vzhledem k tomu, že jsem studoval i grafický design, vycházel jsem zprvu z jejich ceníků a z nich se snažil nějakým laickým způsobem vykalkulovat cenu za práci na typu ilustrace (to už je dávno). Postupem let jsem se skrze zkušenosti na zakázkách učil sám, kolik si můžu říct za daný typ ilustrace a kolik je daný klient, organizace, nakladatel ochoten a schopen zaplatit. Je to ale i teď vždy individuální na daném subjektu a typu spolupráce. Když se mě někdo zeptá na radu (čehož si vážím), snažím být v tomhle otevřený a odpovědět na rovinu.
Byla cenotvorba součástí vašeho studia? Je něco nebo někdo, kdo vám ji během praxe pomohl dobře nastavit?
Vůbec ne, nebyla a vidím v tom velkou mezeru ve školních osnovách na vysokých školách. Nevím, jaká je situace na školách aktuálně teď, ale o cenotvorbě nás rozhodně na škole erudovaně nikdo neinformoval. Bylo to jen v nějakých náznacích, ale člověk se to učí za pochodu z vlastní zkušenosti. Studenti uměleckých a designových oborů by také daleko více ocenili know-how z oblasti autorského práva, licenčního práva, případně problematiky patentování. Základem po vychození školy by rozhodně měla být znalost, co všechno do ceny výsledného produktu nebo do hodinové sazby započítat. Mohly by se také hodit vzory jednotlivých smluv, dokumentů a informace, co by v nich nemělo chybět, na co si dát pozor. My jsme v těchto předmětech rozebírali manželské právo.
Souhlasíte s Magdalenou Rutovou, která získala ocenění Ilustrátor roku na cenách Czech Grand Design, že by mělo být ocenění spojené i s finanční výhrou?
Rozhodně souhlasím a jsem rád, že někdo tenhle horký brambor zvedl. Oslavný galavečer je sice fajn, ale já sám bych raději z rozpočtu na podobné akce ubral na tom všem okolo – katalog, raut (samozřejmě, pokud se to dá, do organizace nevidím)
– a raději bych finance daroval právě oceněným autorům. Případně bych se obrátil na komerční partnery, kteří by mohli jednotlivé kategorie sponzorovat.
Vzpomínám si, že když jsem na škole dokončil svou knihu ALFABETA, tak jsem byl finančně úplně na nule, všechno jsem investoval do výroby knihy a museli mě podpořit rodiče. Samozřejmě si velice vážím ocenění, které kniha získala (Zlatá stuha nebo druhé místo v anketě Nejkrásnější kniha roku). Která cena mi v tu dobu ale pomohla nejvíce, byla Cena Exit udělovaná Fakultou umění a designu J. E. Purkyně. Nevím, kolik to je dnes, ale tehdy to bylo neuvěřitelných třicet tisíc korun! Musím říct, že mi to v tu chvíli shodilo na nějaký čas kámen ze srdce, mohl jsem se po intenzivním období zase trošku vzpamatovat, poplatit všecko okolo, začít pracovat na nových zakázkách a nebýt ve stresu. Takže ano, finanční ohodnocení by mělo rozhodně být součástí tak významného ocenění, jakým Czech Grand Design bezesporu je.
Lukáš Tomek
Dvojice Tomski & Polanski patří mezi nejslavnější české ilustrátory. Na kontě mají práce pro soukromý i veřejný sektor. Nedávno oslavili 10 let společné práce.
Jsou čeští ilustrátoři adekvátně ocenění za svoji práci?
Těžko říct, hodily by se k tomu nějaké statistiky. V první řadě z naší zkušenosti v Tomski&Polanski je třeba dobře znát svoji cenu za určitou službu, kterou někteří klienti akceptují a jiní ne. Za deset let našeho působení se mnohé změnilo, zejména se výrazně zlepšily podmínky například při tvorbě knih a také je ilustrace již brána jako plnohodnotná součást marketingových kampaní, tomu také odpovídají ceny.
Sdílíte mezi sebou ceny za zakázky, nebo je to v oboru tabu?
V našem případě jsme ceny ani cenotvorbu nikdy netajili a čas od času přátelům rádi poradíme, když si lámou hlavu s rozpočty. Určitě je dobré nebát se v začátcích poptat zkušenějších kolegů, to nám vždy velmi pomohlo.
Byla cenotvorba součástí vašeho studia? Je něco nebo někdo, kdo vám ji během praxe pomohl dobře nastavit?
My jsme s cenotvorbou bojovali asi jako každý, kdo absolvuje uměleckou školu. Víte toho hodně o umění, ale o podnikání téměř nic. My jsme měli štěstí na lidi v našem okolí, kteří se sice věnovali úplně jiným oborům, ale principy tvorby cen jsou téměř všude stejné. Pochopili jsme, že pokud nebudeme rozumět číslům, tak se nemůžeme uživit. A díky cenným radám od zkušených přátel/podnikatelů jsme si nastavili pravidla, jak by taková cena měla vypadat. Rovnou to můžeme prozradit. Člověk by měl znát hodnotu hodiny svojí práce, potom samozřejmě odhadnout délku trvání projektu. Číslo, které vyjde, se poté musí vynásobit třemi. První třetina jsou totiž náklady, které se pojí s pronájmem ateliéru, energiemi atd. (ty potřebujete na jistotu zaplatit). Druhá třetina je investice do projektu samotného, například nějaké textury, fonty, software, papíry, tisk... A třetí díl je speciál pro kreativce – tedy finance na pořízení nových technologických vymožeností, což může znamenat výkonnější počítač, tablet anebo nějakou novinku, která umožní být člověku ještě lepším.
Souhlasíte s Magdalenou Rutovou, která získala ocenění Ilustrátor roku na cenách Czech Grand Design, že by mělo být ocenění spojené i s finanční výhrou?
Určitě se s tím dá souhlasit. Ilustrace je krásný obor a většina z nás ho dělá zejména proto, že milujeme tvořit. Ale pokud se tomu chce člověk věnovat na plný úvazek a potřebuje se uživit, potom je třeba řešit také finance. Soutěže, ve kterých jsou nějaké prize money, jsou příjemné (i když v ilustraci jich tolik není), ovšem nedá se na ně spolehnout, a proto by se neměli autoři bát říct si za svoje projekty adekvátní cenu (a to znamená občas některé nabídky odmítnout, pokud cena neodpovídá).
P.S.: Do cen za ilustrace v budoucnosti pravděpodobně výrazně promluví zdokonalující se aplikace umělé inteligence, ovšem nemáme křišťálovou kouli a taky by to vypadalo na samostatný článek. :)
