V sedmi sálech Uměleckoprůmyslového muzea v Brně na návštěvníky čeká expozice, která je doslova vtáhne do světa Liběny Rochové. Světa, kde se oděv stává uměleckým objektem a kde dotek materiálu, myšlenky a člověka tvoří jeden celek. Setkají se zde s ikonickými kolekcemi, uměleckými objekty i zakázkovými modely, mezi nimiž nechybí ani ty, které Liběna navrhovala pro Lucii Bílou.
Dotek jako téma i filozofie
Dotek je jedním ze základních lidských smyslů a zároveň přirozenou součástí oděvu. Tkanina se dotýká těla, návrhář se dotýká osobnosti, kterou svým dílem spoluutváří. V tvorbě Liběny Rochové má dotek i hlubší význam: vyjadřuje vztah mezi člověkem a materiálem, empatii, citlivost i vnímavost. Symbolicky se promítá také do charitativní činnosti návrhářky, mimo jiné do spolupráce s organizací Debra ČR, která podporuje pacienty s nemocí motýlích křídel. Sám výstavní projekt je dotekem: s duší návštěvníka a zároveň s osobností designérky, s jejím světem.
„Tato výstava je pro mě významná a niterná. Je velkou osobní událostí. To, že se koná právě v Brně, je symbolické. Moravská metropole je mým rodným městem a zároveň i místem, kde dodnes trávím svůj rodinný život. K Brnu mě váže silné pouto vzpomínek a jsem ráda, že jej mohu prostřednictvím výstavy oživit,“ říká Liběna Rochová.
„Moje představa je taková, že člověk vejde do jednoho prostoru, jednoho příběhu, bude ho vnímat všemi smysly a nebude ničím rušen. Přeji si, aby ho prostředí pohltilo a šel mým životem,“ dodává módní designérka k pojetí výstavy.
Sedm sálů, sedm vrstev příběhu
Sugestivnost pojetí podtrhuje architektonický návrh výstavy, jehož autorkou je návrhářčina dcera Magdalena Rochová. Vede diváka cestou, kde každý sál nabízí jiný prožitek a prostorový zážitek. Snová úvodní místnost ve vytvořeném oválném prostoru vtáhne návštěvníka do výstavy, s pokračováním do exaktní místnosti s levitujícími černými modely na stěnách. V hlavním sále se nachází jednotlivé kapsule s modely zasazenými do dobového kontextu. Další místnost přetínají přehlídková mola s třemi ucelenými kolekcemi: Oděvní partitury, Pocta sklu a Memory. V jedné z výstavních místností najdete polotransparentní kokony pro jednotlivé modely a umělecká díla, která byla zdrojem inspirace. Zajímavý audiovizuální zážitek přináší labyrint s projekcemi v jednom ze sálů. Závěr výstavy nabízí překvapení v symbolické průchozí ulitě, která je místem ztišení a reflexe.
Kurátoři Andrea Běhounková a Jan Králíček záměrně vytvořili koncepci, která návštěvníka nevede chronologicky, ale spíše intuitivně, skrze témata a pocity. „Každý ze sálů představuje jiný rozměr tvorby Liběny Rochové. Tím, že vystavujeme vedle sebe modely, které někdy dělí i tři nebo čtyři dekády, chceme akcentovat nadčasovost její práce, její kontinuálnost a fascinující schopnost udržet výjimečnou kvalitu i vnitřní jednotu – od začátků experimentování s formou a materiálem v 80. letech, přes ucelené kolekce inspirované výtvarným uměním, až po modely, které vznikaly na zakázku,“ dodávají kurátoři.
Výstava nabízí více než 125 modelů, ale i desítky doplňků, šperků a unikátních archivních materiálů. Veřejnost má také poprvé možnost prohlédnout si skici, diáře a soukromý archiv, který Liběna Rochová věnovala Moravské galerii.
„Dar paní Liběny Rochové čítá přibližně 125 oděvů, ke kterým připojila i skici, dobové časopisy a videa. Díky nim jsme mohli jednotlivé modely přesněji datovat a zachytit proces jejich vzniku od prvního náčrtu po finální podobu,“ popisuje Andrea Březinová, historička umění a kurátorka sbírek módy Moravské galerie.
