Vesnice s názvem Salajna patří k malebným místům západních Čech. Její charakter určují hrázděné usedlosti, klidné cesty a krajina, v níž voda po staletí utvářela rytmus života. Místní domy si uchovaly autentickou podobu i atmosféru, která připomíná dávnou lidskou přítomnost.
Zachoval se zde soubor uzavřených čtyřbokých dvorců s vysokým podílem hrázděné architektury. Jde o staré obytné domy, typické rámové kolny a stodoly, patrové sýpky a další budovy. Některé stavby patří mezi nejcennější a často i nejstarší památky lidové architektury na Chebsku. Od roku 2005 je oblast vesnickou památkovou zónou.
Jedna z místních usedlostí okouzlila manžele Dvořákovy natolik, že ji koupili a pustili se do rekonstrukce. Během několika let se podařilo místu navrátit jeho genius loci a zároveň přinést nový záměr - Statek Salajna dnes nabízí ubytování, svatby a gastronomické zážitky.
Náročná rekonstrukce
Původní stav objektu byl zoufalý: dřevomorka, propadlé stropy, podmáčené základy. Majitelé se rozhodli dům zachránit a s pomocí projektanta i památkářů mu navrátili původní podobu.
Rekonstrukce probíhala s maximální pokorou. Trámy byly z velké části zachovány, poškozené části se nahrazovaly ručně opracovaným dřevem. „Z konstrukce jsme vyřezali pouze zasažené části a doplnili je novým dřevem, zatímco zdravé úseky zůstaly zachovány. Vše probíhalo v souladu s požadavky památkářů, kteří dbali na to, aby maximum původní hmoty zůstalo v domě zachováno,“ vysvětluje Alice Dvořáková proces rekonstrukce.
Okenice vznikly podle dochovaných fragmentů a barvy fasády jsou obnovené podle historických vzorků. Červený pigment, dříve vyráběný z kravské krve, a hluboká modř přírodního původu vytvářejí kontrast, který k místní architektuře neodmyslitelně patří. Dům tak nezískal novou tvář, ale spíše znovu nalezl tu původní.
Po více než deseti letech pomalé a pečlivé práce se budovy znovu nadechly a našly zároveň nový smysl. Z někdejšího hospodářského stavení se stalo vyhledávané místo pro ubytování, svatby a gastronomické akce.
Interiér v rytmu času
Na podobě interiéru se podílela designérka Alena Mrovcová, která dokázala zachytit podstatu místa – neokázalou krásu a přirozenou rovnováhu.
Při vstupu vás místo pohltí svou klidnou harmonií. Hrubé omítky, odkryté trámy a měkké světlo vytvářejí útulné prostředí. Staré dřevo se potkává s čistými liniemi současného designu.
Nábytek pochází z původních kusů, které byly nalezeny, opraveny a doplněny o nové prvky. Ikonickým prvkem prostoru se staly židle Ton. Košíky z dílny Spaliče, ručně tkané textilie a keramické detaily dodávají místu měkkost. Tichý dialog mezi tradicí a moderním uměním přináší obrazy malíře Tylo Ettla. Výsledný prostor spojuje estetiku s útulností a zanechává dojem rovnováhy.
Od půdy k novému životu
Každý kus může vyprávět svůj příběh. Teakové stoly jsou z bývalých loděnic u Berouna, jejichž povrch nese patinu vody a času. Mnohé předměty pocházejí ze stodol a půd, kde by jinak skončily zapomenuté. „Staré věci jsme sháněli různě po půdách. Byli jsme tím už vyhlášení. Když se někdo něčeho zbavoval, my jsme v tom viděli to pěkné. Spolupracovali jsme s čalouníky, truhláři a dalšími řemeslníky, abychom všechno dali do kupy,“ vzpomíná Alice na zařizování interiéru.
Zatímco uvnitř vládne útulná atmosféra, za dveřmi se otevírá jiný prostor - rozlehlá zahrada plná prostoru a světla. K dispozici je několik posezení, která přirozeně zapadají do celkového charakteru místa. Zahradu zdobí skleněné koule od místního skláře Stanislava Káně – drobné artefakty, které v sobě nesou světlo i ticho kraje. V létě se ztrácejí mezi listím, v zimě se proměňují v malé zázraky. Když větve obnaží jejich hladký povrch, koule zachycují světlo, sníh i led. Někdy jsou průzračné, jindy matné a pokryté rampouchy.
Síla krajiny a vody
Jedním z klíčových témat rekonstrukce byla voda. Statek stojí v mírně podmáčeném údolí, které dříve bývalo rybničním dnem. Majitelé proto navrhli nový systém hospodaření s vodou – odvodnění základů, přirozené vsakování dešťové vody i založení nového rybníka, který navazuje na historické vodní toky v krajině. „Všechno je tady podmáčené, museli jsme proto celý prostor odvodnit. Díky umístění v údolí sem stéká voda, ale zase se tady dobře daří hortenziím a tráva je všude krásně zelená, aniž bychom s ní něco dělali,“ poznamenává Alice s úsměvem.
Okolní krajina s potokem, vodou a horami vytváří jedinečný rámec a umocňuje celkový pocit z místa. Z vody se stala inspirace pro další nápady. „Plánujeme vytvořit soustavu čtyř propojených tůní, kolem nichž povede síť stezek a odpočinkových zastávek. Na projektu spolupracujeme s místním ateliérem, který navrhuje krajinu tak, aby souzněla s okolím,“ poodhaluje další záměry Alice.
Ve správnou dobu na správném místě
Na téměř třech hektarech se dnes rozkládá venkovský ráj. Místo si žije svým klidným rytmem, který se mění s ročními obdobími. Na jaře se dvorem šíří vůně hlíny a květin, v létě se v zahradě pořádají hostiny, chladné večery rozjasňuje oheň v kamnech.
Dvě citlivě zrenovovaná hrázděná stavení nabízejí až 40 lůžek, od útulných pokojů po prostorná apartmá. Pro svatby či jógové retreaty slouží prosvětlený sál Maštale, komornější atmosféru zase poskytuje Hrázděnka u krbu. Romantická zahrada s rybníkem a peřejkami Šitbořského potoka podtrhuje klid a harmonii místa.
Statek Salajna je součástí projektu Amazing Places a patří mezi vyhledávaná místa pro ubytování, svatby a komorní společenské akce. Několikrát také získal prestižní ocenění za nejlepší penzion a jeho majitelům zároveň přináší možnost setkávat se s lidmi, kteří sdílejí vášeň pro obnovu zapomenutých míst a jejich provozování.
