Jedna značka, dvě osobnosti, různorodé zkušenosti
Studio 3 tvoříte 2 návrháři s odlišnými zkušenostmi z různých škol. Narazili jste během společné práce na nějaké zásadní návyky, které jste si ze studia přinesly a byly zásadně odlišné od způsobu práce vašeho kolegy nebo je způsob výuky tak podobný, že žádné podobné rozdíly nevidíte?
JAN A VÁCLAV: Ačkoli jsme značku STUDIO 3 zakládali jako tři vzájemně spolupracující designéři, v současné chvíli značku tvoříme již jen ve dvojici Jan a Václav. Tím, že se známe již “od malička” a společně tvoříme již řadu let, tak vzájemná spolupráce a pracovní návyky máme velmi podobné. Tomu přispívá i backround společného vzdělání. Oba jsme prošli Střední průmyslovou školou textilní v Liberci, kde jsme následně pokračovali v bakalářském studiu v ateliéru oděvního a textilního návrhářství na TU v Liberci. Minulý rok jsme společně dokončili studium v navazujícím magisterském stupni v ateliéru oděvního a textilního designu na Fakultě umění a designu na UJEPu. Vedle toho Václav letos absolvoval druhé magisterské studium v ateliéru designu oděvu a obuvi na pražské UMPRUM. Každá škola nám přinesla jiné zkušenosti a především různorodý pohled na autorskou oděvní tvorbu. Ateliér na liberecké univerzitě byl dost zaměřený na textilní technologie a jejich propojování s designem oděvu. Kdežto na UJEPu se do výuky silně propisovalo umění a design jako takový, vzhledem k zaměření celé fakulty. Díky tomu můžeme plně využít nabyté znalosti a zkušenosti v praxi.
Být ve 2 je určitě výhoda, řadu věcí spolu můžete komunikovat, radit se a povzbuzovat se. Jaké to má ale nevýhody?
JAN A VÁCLAV: Tím že se známe již opravdu dlouho, sdílíme velmi podobný pohled a v naprosté většině se na všem shodneme. Samozřejmě občas probíhají i mezi námi diskuse nad daným tématem, jelikož si každý stále neseme s sebou svůj vnitřní svět a kreativní cítění, které ze své přirozenosti nemůže být 100% shodné. To by se však dalo považovat i za jakési pozitivum, jelikož tím dochází k novým podnětům a nacházení nových cest. Jediné co by šlo považovat za určitou nevýhodu tvorby ve dvojici je to, že při tvorbě společné kolekce, je potřeba udržet jistou linii. Občas tak musíme najít nějaký kompromis v zájmu celé značky. Naším cílem je vytvářet práci, která působí jednotným dojmem a která se vzájemně doplňuje.
ready-to-wear
Vaše kolekce jsou hodně ženské, svůdné, ale stále velmi nositelné. Musíte se občas uskrovnit v nápadech, aby byl model opravdu nositelný?
JAN A VÁCLAV: V současné chvíli vůbec ne. Během studií jsme si vyzkoušeli plno přístupů, ať už se jednalo o čistě oděvní design nebo textilní výtvarnictví. Prostor akademické půdy nám dal možnost přistupovat k oděvní formě jako k sošnému objektu, který není určen primárně k běžnému nošení. Postupem času, kdy jsme se jako designéři a jako značka přirozeně vyvíjeli, jsme se více a více dostávali naší tvorbou k ready-to-wear. Nyní jsme ve fázi tvorby, kdy chceme aby naše kolekce tvořily šatník moderní ženy, která se nebojí být sama sebou. Myslíme si, že dobrý a kvalitní oděvní design je kombinace a určitý kompromis mezi odvážným a zajímavým vizuálem, funkčností, pohodlím a praktičností. Nicméně si ze svých studií odnášíme i blízký vztah k výtvarnému pojetí oděvní formy a stále se s tím ve své tvorbě snažíme více či méně pracovat.
Ačkoliv je vaše studio relativně mladé, máte už řadu zkušenosti z módních přehlídek. Řada expertů a teoretiků se ale shoduje, že v České republice nemají kýžený efekt jako v zahraničí, protože tam místo nákupčích chodí jen influenceři. Co si o tom myslíte vy? Jaký pro vás účast na přehlídce má efekt?
JAN A VÁCLAV: S tímto názorem se oba plně ztotožňujeme. Influenceři jako takoví nám nijak nevadí, nicméně si myslíme, že na přehlídkách by měli být v první řadě primárně oděvní nákupčí nebo lidé s potenciálem pro soukromou koupi, kteří jsou pro designéra, potažmo oděvní značku, nejdůležitější hosté! Vedle nákupčích jsou stejně tak důležití redaktoři z relevantních médií.
Z našeho pohledu to na poli české módní scény vypadá přesně naopak. Nákupčí na přehlídkách nejsou žádní a když už, tak opravdu minimálně. Většinu předních přehlídkových řad tvoří influenceři, kteří často ani netuší čí kolekci právě shlédli. Často to na nás působí tak, že si na danou akci či přehlídku přišli jen a pouze “pro fotku”.. Ve většině případů však ani nesdílí či neoznačí designéra jako formu podpory jeho tvorby, natož pak aby si od daného designéra či značky něco koupili. Domníváme se, že česká jména pro ně nemusí být tolik lukrativní, vzhledem k tomu, že na sociálních sítích vypadá lépe, když mají něco od velkých zahraničních domů s logem, o jejímž podvědomí většinová společnost ví.
Máte zkušenost z WE'RE NEXT, MBFW i Zlin Design Week. Kdybyste je mohli srovnat, který pro vás měl nejlepší efekt a který byste sami doporučili začínajícím designérům?
JAN A VÁCLAV: Myslíme si, že to není tak snadné říci. Každá z těchto akcí a celkově každá forma prezentace, ať už výstava či přehlídka je pro mladého a začínajícího oděvního tvůrce důležitá a přínosná. Každou akci navštěvuje jiná cílová skupina diváků a potencionálních zákazníků. Pokud začínající designér má tu možnost, doporučili bychom vyzkoušet prezentaci všude jelikož na každé přehlídce, výstavě či festivalu nasbírá cenné kontakty, které v budoucí tvorbě využije. Po nasbíraných zkušenostech designér sám pozná jaká forma prezentace pro něho funguje nejlépe a kam se jeho tvorba nejvíce hodí.
Je to bezpochyby i ekonomicky náročné, daří se vám vždy po podobné investici být v plusu?
JAN A VÁCLAV: Ano, prezentace na přehlídkách není snadná a levná záležitost. Kolikrát si lidé myslí, že organizátoři platí návrhářům, aby tam své kolekce předvedli. Opak je ale pravdou. Vstupní náklady na vytvoření kolekce častokrát přesahují částku účastného na přehlídkách. Nicméně my k tomuto přistupujeme jako k investici do reklamy, propagace, potencionálních zákazníků a především do nových kontaktů a cenných zkušeností.
Po přehlídkách se nám často ozývají nové zákaznice, které naše tvorba oslovila a mají zájem o nějaký kousek z prezentované kolekce, či o autorský model na zakázku. Investice jako jsou právě přehlídky či výstavy mají potenciál dlouhodobé návratnosti. Často máme totiž pocit, že designér je ten, kdo všechno a všechny musí zaplatit od účastnických poplatků a modelek přes fotografy, produkci až po makeup, vlasy a lokaci. Ale na druhou stranu si pak lidé chtějí od designérů věci často pouze vypůjčit výměnou za propagaci na sociálních sítích apod.
Móda bez iluzí
Klientela v České republice je relativně malá, příliš neroste a řada mladých designérů tak bojuje o zákazníky i s etablovanými jmény z řad českých návrhářů. Jak a čím se vám daří zaujmout?
JAN A VÁCLAV: Není snadné, kor pro začínající designéry a značky jako jsme my, vybudovat si stabilní klientelu. Od samých začátků jsme věděli, že je pro nás nemožné se srovnávat s velkými oděvními giganty, které každou chvíli chrlí trendové kolekce za zlomek ceny, za kterou jsme oděv schopni vyrobit my. Proto jsme přirozeně došli k myšlence se od sezónních módních trendů úplně odvrátit. Kolekce tvoříme bez ohledu na nesmyslné trendy a snažíme se především pracovat s nadčasovými střihy, které trendům nepodléhají a jsou inovativní. Nejdůležitější esencí však zůstává náš výtarný pohled a cítění, kdy usilujeme o to, do oděvů promítnout naší vizi.
Snažíme šít z kvalitních materiálů a tvořit kreativní oděvy, aby naše zákaznice měli chuť zainvestovat a přidat do svého šatníku něco od české značky. Spoustu lidí si totiž neuvědomuje fakt, že taková investice má dalekosáhlý dopad na celou ekonomiku a prosperitu celé společnosti. Peníze utracené u českých výrobců se zhodnotí tady. Při nákupu u zahraničních firem, se kapitál vyvádí pryč a tím naše země přichází o celkový růst, který by v závěru mohl být katalyzátorem právě proto, aby zde bylo více lidí, kteří by si mohli dovolit nákup u lokálních designérů.
Není to někdy velký stres? Jak byste vlastně popsali profesi módního návrháře v ČR? Co jsou největší překážky?
JAN A VÁCLAV: Období velkých stresů o vlastní budoucnost už máme za sebou. Většinou takový stres nastal při konci středoškolského či bakalářského studia, jelikož si člověk musí najít své místo v opravdovém světě, kde už za ním nestojí instituce školy. Tím, že jsme se již od brzkých studentských let snažili prezentovat, tak jsme brzy zjistili jaká je vlastně realita. Tím se rozplynuly naše představy, které jsou tak typické pro naivitu mládí. Lidé si běžně představují oděvního návrháře jako někoho, kdo udělá pár večerních šatů a žije skvělým životem večírků, společenských akcí a reflektorů. Realita je však taková, že designér musí být vedle své kreativní role také ekonom, markeťák, správce sociálních sítích, content creator, asistent na komunikaci, konstruktér, technolog atd. Pozice českého návrháře je vlastně taková, že většinu věcí si musí zařídit nebo udělat sám.
Naší největší překážkou je to, jak pracovat s výsledným produktem. Momentálně se nacházíme ve fázi, kdy si uvědomujeme, že jsme možná narazili (tak jako mnohokrát v minulosti) na svůj pomyslný strop, a hledáme teď novou cestu, jak tento strop prorazit a posunout se dál. Je to vlastně jakýsi nekončící proces učení se a hledání nových možností a přístupů.
A co je naopak na profesi módního návrháře ta největší radost? Proč má smysl se ji věnovat?
JAN A VÁCLAV: Z našeho hlediska je to něco, co nás v životě naplňuje. Asi každý máme ve svém životě nějakou věc, která nás dělá šťastnými a cítíme se u toho nejvíc naživu. Pro nás to jsou především dny, kdy můžeme být spolu v ateliéru a tvořit. Kdy vidíme, jak se prvotní myšlenka zhmotňuje a začíná tvořit ucelenou práci.
Dalším momentem, který je také neskutečně naplňující je den, když dokončenou práci můžeme někde prezentovat. Chvíle, kdy se setkáváme s lidmi z kulturního prostředí, poznáváme nové kamarády a nadšence a cítíme proudit tu energii. Hlavně v těchto chvílích vidíme naší práci jako celek, která je dokreslená o celou výstavu či přehlídku. Jedná se vždy o finální bod, kdy můžeme uzavřít další kapitolu a shlédnout zpětně naší práci jako celý proces od začátku až do konce. V takových chvílích člověk cítí jistotu střízlivou hrdost sám na sebe, pokoru a hlavně vděčnost za svůj život. Z těchto důvodů si myslíme, že má smysl to dělat.
STUDIO 3
STUDIO 3 je kreativní uskupení původně tří módních designérů, kteří společně tvořili pod jednou značkou. Jejich tvorba je charakteristická originálním zpracováním textilu, využíváním rozmanitých materiálů a pohybem na pomezí nositelného designu a oděvního umění. Studio se výrazně prosadilo na české módní scéně — účastnilo se Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku, přehlídek a performancí na ZLIN DESIGN WEEK, CZECH DESIGN WEEK, nebo na módní přehlídce WE'RE NEXT PRAGUE. Nyní pod značkou STUDIO 3 tvoří Jan Syrovátka a Václav Černý jako kreativní duo. Mezi nejnovější počiny patří přehlídka ready-to-wear LINE 25 collection na Budapest Central European Fashion Week.
Studio 3 můžete sledovat i na Instagramu.
