PŘEDPLAŤTE SI NÁŠ ČASOPIS ↗
Marek Kounovský a jeho kolekce Cannolli

Keramika v architektuře je stále zanedbané téma, přitom v minulosti toto spojení bylo běžné, říká Marek Kounovský, který osciluje mezi projektováním, designem i graffiti

Mladí umělci dnes často přechází mezi materiály, technikami, ateliéry i školami. Obory se stávají fluidnějšími a studenti se musí učit flexibilitě. Jaký je rozdíl mezi studiem architektury a designu a co tkví za přípravou na přehlídku Czech Design Week? O tom všem mluví designer Marek Kounovský.

Říkáte o sobě, že ve svých dílech rád necháváte lidi přemýšlet, zda se dívají na umělecký objekt, nebo na užitý design. Je pro vás právě toto balancování mezi obory a kategoriemi podstatou tvorby? Jaký rozdíl mezi těmito dvěma světy vnímáte vy?

MAREK: Ano, je to pro mě naprosto zásadní. Rád nad věcmi přemýšlím a nerad vytvářím přímočará řešení. Taky se rád inspiruji lidmi, kteří na moje díla koukají a přemýšlí nad nimi. Baví mě pohybovat se na té tenké hranici mezi umění a designem. Je sice pravda, že spoustu znalostí a inspirací čerpám právě z architektury, které se taktéž věnuji. Ale architektura je nekompromisní a vše zde musí mít své opodstatnění. Design pro mě představuje hledání řešení v určité problematice s cílem dosáhnout esteticky umírněné funkce. Umělecký objekt naopak nese silnější emoční význam nebo další tematický přesah. Jeho funkčnost je v praktičnosti zúžená, jeho funkcí je vyvolat dojem či emoci. Mám rád věci, které mají jasný účel, jsou funkční, krásné a zároveň vás nechají přemýšlet. Vzbudí ve vás emoci, pocit, dojem. Přinutí vás se zastavit.

Série Cannolli, která bude letos vystavena v rámci Czech Design Weeku 2025 Série Cannolli, která bude letos vystavena v rámci Czech Design Weeku 2025
Série Cannolli, která bude letos vystavena v rámci Czech Design Weeku 2025

Od architektury po sklo

Než se dostaneme k vaší současné tvorbě, vraťme se na začátek. Původně jste studoval architekturu, po roce a půl jste však studium přerušil a později se přesunul na FUD UJEP do ateliéru Designu keramiky. Co vás k této změně vedlo?

MAREK: Přinutila mě zkouška z matematiky… Musel jsem buďto opustit školu nebo začít znovu. O opětovné studium jsem ale už neměl zájem. Je to trochu nešťastné ale rozhodně nelituji. Můj přechod k designu byla celkem jednoznačná cesta. Architektura a design jsou spolu neskutečně úzce spjaté. Za mě vycházejí ze stejných principů a postupů při navrhování. Výsledek je ale rozdílný. Světy architektury a designu jsou naprosto odlišné – stylem pracování, v komunitě i v podnikání.

Paradoxně mě architektura od té doby nikdy neopustila. Vedle designu pracuji i na řadě krásných architektonických projektů – a právě architektura je to, co mě dnes živí. Jsem za to nesmírně vděčný. Mám možnost navrhovat v architektuře a zároveň do svých projektů navrhnout svůj produktový design. Je to jízda ale stojí to rozhodně za to! Architektura mě naučila skutečné pracovitosti a důslednosti – domýšlet věci do, někdy až moc, velkého detailu. V designu se zase neustále učím nekonečnému hledání proporcí, krásy a dotahování projektů do dokonalosti. Rád se učím od ostatních.

Porcelánová kolekce "Polygonal vases" inspirovaná deskriptivní geometrií Porcelánová kolekce "Polygonal vases" inspirovaná deskriptivní geometrií
Porcelánová kolekce "Polygonal vases" inspirovaná deskriptivní geometrií

Sama jsem nějakou dobu studovala na Fakultě architektury ČVUT a vím, jak je to intenzivní. Jaké největší rozdíly vnímáte mezi studiem architektury a designu?

MAREK: V některých aspektech je studium podobné. Například ateliéry jsou svým složením identické. Studenti v prvním ročníku studují po boku se studenty, kteří právě završují magisterské studium. Ale aspekty jako vedení ateliéru a školy, celková atmosféra, svoboda uměleckého projevu, neskutečné možnosti během studia či silný důraz na individuální umělecký názor, se naprosto liší. Když jsem přešel ke studiu designu, tak jsem se se vším popsaným setkal téměř poprvé. Zaskočil mě i fakt, že se na vaše práce skutečně přijede podívat veřejnost a lidé z designového prostředí. V designu je větší prostor pro networking a je zde velká šance vaší práci představit na největších evropských design festivalech, samozřejmě s finanční podporou školy. Zrovna teď se v našem ateliéru Sklo společně s Marcelem Mochalem připravuje výstava skla v Českém centru v Paříži v rámci Paris Design Week a já toho budu součástí. Taková možnost je na architektuře hodně ojedinělá zda téměř nemožná. Na druhou stranu v architektuře je zase velká možnost odjet na placenou/neplacenou stáž někam do zahraničí a podívat se na to, jak se architektura dělá i mimo Českou republiku. Často se tam pak lidé po škole vracejí nebo úplně zůstávají.

Studenti designu si poctivě vše musí fyzicky oddřít sami. Cokoliv navrhnou, musí buď sami vyrobit, nebo za sebe někoho najít. Poté následuje spolupráce s grafiky a fotografy. No a může to celé vyústit ve spolupráci s kurátory nebo galeristy. Architektura se kreslí na papíře a pak v počítači. Pokud se nepřipravuje i fyzický model, tím tato cesta končí. Ale nechci to vůbec shazovat, pouze porovnávám. Oboje zmíněné je neskutečné vyčerpávající, prošel jsem si to ve všech směrech…

Keramika a architektura se letos výrazně propojila například i v klauzurách na pražské UMPRUM. Historicky šlo o silně propojené disciplíny, ale v posledních letech jako by architekti na keramiku trochu zapomínali. Vrací se podle vás tento materiál zpátky do hry?

MAREK: Toto úžasné spojení bylo ovlivněno historickým a politickým vývojem. Dnes už je to velmi známá informace, ale dříve byla stavební vyhláška investovat pár nízkých procent z rozpočtu na umělecké realizace. Vznikaly tak úžasné keramické, skleněné, textilní a další instalace. Hrozně rád bych toto politické rozhodnutí znovu přivítal. Myslím si, že se v architektuře více než keramika uplatňuje grafický design, což je samozřejmě správná cesta. Doufám ale, že se někdy v budoucnu vrátí znovu do hry i keramika. 

Upřímně si nemyslím, že by architekti sami počítali s realizací nějaké komplexně koordinované instalace uměleckého díla. Spíše se keramika do architektury vrací díky jednotlivým dodavatelům keramických produktů. Architektura je totiž v současnosti dost administrativně zatížená a myslím si, že architekti mají dost práce na svém. Co se ale už dlouho vrací, je nějaký celkový architektonický pohled na dané problémy. Vznikají tak budovy nebo krajiny s využitím dalších umělců. Keramika je za mě, v tomto směru, dost zanedbaná. Nedávno mě sám oslovil můj kamarád architekt s žádostí o pomoc vymyšlení konceptu či principu k jemné estetizaci stávajícího interiéru sportovní haly. To je krok, který bych řekl, že by před pár lety byl považován za zcela zbytečný. Ale právě tyto detaily, kterým architekti věnují čím dál více času, dělají architekturu tak krásnou. Najednou to není jen dům ale objekt s příběhem.

Hrnky na kávu Cannolli s prvky kanelur na dřících antických sloupů Hrnky na kávu Cannolli s prvky kanelur na dřících antických sloupů
Hrnky na kávu Cannolli s prvky kanelur na dřících antických sloupů

Dva roky série Cannolli

Nedávno jste oznámil svou účast na letošním Czech Design Weeku se sérií Cannolli, kterou jste vytvořil ve spolupráci s firmou Keravitral. Série je výjimečná použitím technického porcelánu. Můžete přiblížit, o jaký materiál jde a jak se vám s ním pracovalo?

MAREK: Ano, to je skutečně pravda. Série Cannolli vznikla v interní soutěži ateliéru Designu keramiky pro firmu Keravitral. Moje práce byla vybrána do finálního kola, k výsledné spolupráci ale nedošlo. Celá série vznikla jako koncept – minimalizovat náročnost výroby a maximalizovat produkci. Firma tehdy vyvinula svůj vlastní plastický materiál, který se složením blížil technickému porcelánu. Hrníčky se původně zatáčely do sádrové formy, čímž se výroba výrazně zrychlila. Tato technika by však potřebovala ještě hodně dolaďování a protože se spolupráce nerealizovala, rozhodl jsem se jít jinou cestou. První hrníčky byly poměrně tlusté, těžké a neproporční. Proto jsem od zatáčení do forem ustoupil a začal používat klasický postup – vylévání tekutého porcelánu do formy. Díky tomu se podařilo dosáhnout tenčího střepu a mnohem lepší proporčnosti. Výrobu jsem pak 2–3 roky postupně zdokonaloval – technicky, výrobně, při výpalech i v glazurách. Minulý rok jsem sérii poprvé představil na výstavě Clay Garden.

Technický porcelán je oproti klasickému porcelánu méně o kráse a více o funkčnosti. Nejčastěji se využívá v laboratořích, chemickém průmyslu nebo jako elektroizolant (například keramické objímky či izolátory). Je jednoduše hustší, nepropustný a odolnější. A protože jsem se rozhodl pracovat s náročným gastroprovozem, chtěl jsem vytvořit produkt, který hodně vydrží, ale zároveň nemusí být zbytečně silnostěnný. Díky tomu si může zachovat subtilní vzhled.

S firmou Keravitral nedávno spolupracovala i designérka Natalie Costantino na kolekci Tactile, která se už dostala do výroby. Je šance, že se i Cannolli vydá podobnou cestou a překročí tak hranici jednorázového projektu?

MAREK: Nejde o jednorázový projekt – od jeho vzniku v roce 2023 se mu neustále věnuji a postupně ho zdokonaluji, včetně vývoje glazur. Cílem je oslovit firmy a kavárenské podniky, které by měly zájem o větší produkci, než jakou právě realizuji ve svém ateliéru. Spolupráci jsem vždy velmi otevřený a věřím, že jsem v rámci výzkumu a vývoje svého produktu udělal značný pokrok. Upřímně nevím, proč dřívější spolupráce skončila, z mé strany o ní však velký zájem byl. Ve svém ateliéru mi pod rukama prošlo rozhodně více než 300 kusů hrníčků. Aktuálně připravuji výstavní stánek na Czech Design Weeku, kde svou sérii Cannolli vystavím. Rád bych zde projekt představil nejen veřejnosti, ale i podnikům z oblasti kaváren a gastronomie.

Jak náročná je výroba produktů z technického porcelánu? Věnují se mu u nás i jiní výrobci?

MAREK: Technický porcelán oproti klasickému porcelánu v mnoha ohledech práci usnadňuje. Běžný porcelán se totiž snadno kroutí, prolamuje a je velmi náročný na manipulaci jak před výpalem, tak i po něm. Technický porcelán je naopak tvrdší, odolává většímu tlaku a není tolik křehký.

Protože projekt s firmou Keravitral vycházel z podobného materiálu, rozhodl jsem se v této cestě pokračovat. Vnímám to i jako jisté zpestření pro gastroprovoz. Další výhodou je, že technický porcelán nemá tak vysoké nároky na výpal jako klasický porcelán a po vypálení si zachovává svou přirozenou, jemně slonovinovou barvu. Právě proto všechny produkty glazuji v různých barevných variantách. Práce s technickým porcelánem není žádnou novinkou – nejčastěji se využívá při výrobě objektů náročných na ohyb nebo u větších formátů.

Kromě keramiky pracujete i se sklem. Podobně to má i řada dalších designérů mladé generace, například Karolína Kučerová. Má dnes vůbec smysl studovat tyto obory odděleně?

MAREK: Myslím si, že rozhodně ano. Výroba keramiky a skla má naprosto jiné procesy, i když se v něčem podobají. Myslím si, že oba dva obory mají tolik technologických, technických a dekoračních postupů, že by se člověk studující oboje nestihl vše naučit. A samozřejmě jsou to tak obsáhlé obory, že se člověk musí neustále učit novým věcem. U nás ve škole je relativně běžné přestupovat z ateliéru do ateliéru. Přesně takhle jsem to udělal a změnil působení z ateliéru designu Keramiky do ateliéru Skla už před skoro dvěma lety. Začalo mě daleko více přitahovat sklo.

Oba dva obory mají svůj historický vývoj a své historické působiště. Každopádně oboje má své kouzlo a ducha. Sklo mi ale otevřelo nové možnosti v práci se světlem a průhledností, což je něco, čeho lze u keramiky docílit mnohem obtížněji, ale lze to! Díky změně jsem také poznal jiný přístup k materiálu, který mě začal inspirovat i v mé vlastní tvorbě. Rád se učím novým věcem, ale zároveň neopomínám ty, které už znám. Tohoto propojení oborů bych rád někdy v budoucnu využil. Studovat oba obory je podle mě krásná zkušenost – můžete se totiž inspirovat v obou současně.

Vaše tvorba ale sahá mnohem dál než jen k práci s konkrétními materiály - navrhoval jste velmi odlišné produkty. Během studia to byly například skleněné kombucha lahve pro Prager’s nebo nové trofeje pro Českou cenu za architekturu. Je nějaký typ produktu, jehož návrh by vás osobně lákal?

MAREK: Nejvíce mám rád výzvy. Lahev pro Prager’s byla obrovská jak technologická, ekonomická, výrobní i prodejní výzva. Cena v soutěži pro ČCA byla zase koncepční výzva a neustálý vnitřní boj, jak by měla cena za českou architekturu vypadat. Neustále jsem se porovnával s předními architekty u nás. Byla to pro mě největší dosavadní výzva. Mám rád, když ty projekty můžu navrhovat tak trochu i pro sebe. Chtěl bych se postavit před výzvu, před kterou jsem se ještě nikdy nepostavil. Něco nového, kde nemáte žádné vzdělání a musíte začínat od píky. To je totiž ta nejlepší část každého projektů, rešerše. Vždy mě to namotivuje.

Konkrétně, co bych si chtěl navrhnout, je dokonale zpracovaný návrh reproduktorů. O materiálu, ze kterého by to bylo, jsem zatím neuvažoval. Nechám to asi samovolně plynout z návrhu. Hudba je také jeden z oborů, kterému se věnuji. Rád jí zkoumám. Nerad bych navrhoval pouze ,,designovou skořápku’’ ale rád i mechanismus uvnitř. Vnímám to jako objekt, který má spoustu problematiky a je jen na Vás, jak ho vyřešíte. Výsledkem je pak plně funkční, dokonale ozvučený a krásně vypadající reproduktor.

Návrh trofeje za Českou cenu za architekturu Návrh trofeje za Českou cenu za architekturu
Návrh trofeje za Českou cenu za architekturu

Design pro všechny?

Zaujala mě vaše nedávná klauzura Odvaha - skleněná plastika inspirovaná graffiti kulturou, která navazuje na loňský projekt Throw up, porcelánových váz připomínajících spreje s barvou. Graffiti je demokratické umění dostupné všem, zatímco skleněné objekty bývají často elitní a finančně nedostupné. Necítíte v tom určitou kontradikci?

MAREK: Úplně na sebe nenavazuje ale vlastně ano. Inspirací obou projektů bylo graffiti. Skleněné plastiky se jmenují Jeden Tag (z něm. Každý den), které vznikly na téma Odvaha. V projektu jsem se mimo graffiti inspiroval i sochou ve veřejném prostoru a architekturou. Každodennost je právě věc, která spojuje všechny tyto tři fenomény. 

Tímto projektem jsem se snažil povýšit klasické graffiti k nějakému přesahu. Místo malby jsem vytvořil skleněné objekty, které jsem umisťoval na budovy a stejně jako v graffiti jsem si značkoval svá místa. Lokality těchto objektů byly vybrány v návaznosti s tím, aby byly relativně na dohled či v těsné, ale nedostupné blízkosti kolemjdoucích. Chtěl jsem tím poukázat na fakt, že takováhle forma graffiti nikoho neuráží, ale přitom má stejný koncept a význam. A protože stejně jako u graffiti se písmo mění a je pomíjivé, stejně tak i tyto plastiky již z některých míst byly bez mé iniciativy odstraněny. Naprosto cíleně jsem plastiky nechal na pospas veřejnému prostoru. U graffiti vás každou chvíli někdo může crossnout a vzít vám tak těžce vybojované místo. 

Celý projekt jsem proto zdokumentoval a zakonzervoval v dlouhometrážním videu, kde je možné vidět statický záběr na budovu a objekt, s tím, že normální provoz města funguje dál. Tramvaje jezdí, chodci procházejí a auta projíždějí. Objektů si nikdo nevšímá, nikomu to nepřijde divné. Plastiky na některých budovách na Žižkově jsou stále k vidění. Doporučuji se jít podívat co nejdříve. Popřípadě rád udělám komentované prohlídky.

Čím vás tato subkultura inspiruje při tvorbě?

MAREK: Tou svobodou projevu, variabilitou, nějakou určitou formou protestu či rebelství. Dynamikou, správným načasováním, adrenalinem, pocitem ohrožení, vymezením své pozice, neustálým zlepšování se, zdokonalováním písma a techniky, svým vlastním individuálním výrazem, důvěrou a zodpovědností. Také ale řešením následků. Tím, že skrz graffiti člověk pozná město a architekturu v něm mnohem jinak. Chodíte totiž ve městě jako v galerii a hledáte nějaké jméno, své jméno.

Jednotlivé kusy ze série "Jeden tag" byly rozmístěny ve veřejném prostoru a nechané svému osudu, podobně jako je tomu u tradičního pouličního umění Jednotlivé kusy ze série "Jeden tag" byly rozmístěny ve veřejném prostoru a nechané svému osudu, podobně jako je tomu u tradičního pouličního umění
Jednotlivé kusy ze série "Jeden tag" byly rozmístěny ve veřejném prostoru a nechané svému osudu, podobně jako je tomu u tradičního pouličního umění

Balanc mezi rolemi

Kromě produktového designu se věnujete i výstavní architektuře. V loňském roce jste navrhl výstavní architekturu UJEP expozice na prodejním festivalu Meat Design Ostrava. Bylo pro vás specifické navrhovat výstavu, která zahrnovala práce vašich kolegů i vaše vlastní?

MAREK: Specifické spíše bylo navrhovat výstavu skla v prostoru, kde ještě probíhaly stavební práce. Výstavní prostor se totiž nacházel v nově zrekonstruovaného domu Ostravica v centru Ostravy. A ten náš prostor byl právě jeden z těch, který ještě neprošel renovací. Prostor byl očištěný úplně až na cihlu a beton, nebylo tam světlo a elektřina se musela napájet z vedlejší místnosti. Byla to opravdu výzva, která mě hodně bavila. Možná i kvůli tomu, že jsem měl od vedoucího ateliéru Marcela Mochala plnou důvěru. Společně s dalšími v ateliéru jsme připravili výstavu vycházející ze stavebních materiálů. Výstavní prostor byl vyčleněn na jednotlivé ,,stoly’’, které byly sestaveny z krásných kovových podpěr, protipožárních růžových sádrokartonových desek a šedivého polystyrenu se skrytou vyfrézovanou drážkou pro umístění LED osvětlení. Jelikož v prostoru nebylo žádné jiné umělé osvětlení, snažil jsem se umístit osvětlení do polystyrénu, tak aby nebylo vidět, ale přesto poskytovalo dostatek rozptýleného světla do skleněných objektů, které to světlo dál šířily. Byla to výzva.

Se svými kolegy z ateliéru jste také dvakrát uspořádal výstavu Clay Garden v prostorách teplického zámku. Na výstavě jste nejen vystavoval, ale zároveň působil jako organizátor, kurátor a dokonce i DJ doprovodné afterparty. Vaše tendence překračovat hranice oborů je tedy zřejmá i tady. Proč jste se rozhodl tuto výstavu pořádat právě v Teplicích? Snažíte se tamější publikum k designu přitáhnout?

MAREK: V době, kdy jsem založil výstavu Clay Garden, jsem neměl upřímně takové příležitosti dostat se k výstavám. Rozhodl jsem se tedy založit svojí vlastní, která bude vždy dávat prostor mladým designérům. Výstava je koncipovaná jako dlouhodobý projekt, který bude spojovat designéry a zvyšovat povědomí o současném mladém designu i veřejnosti. Sám původně pocházím z malého města Duchcov poblíž Teplic. Teplice jsou ojedinělé v tom, že se zde nachází spoustu drobných podniků a kaváren podobajících se pražskému Karlínu. Je zde i dost umělecky a pokrokově myslící komunita. Historicky se v Teplicích uskutečnily umělecko-hudební akce propojující mladou uměleckou komunitu a veřejnost. Já jsem chtěl založit čistě designovou výstavu v koncepci nějaké dlouhotrvající komunity. Něco, co se v Teplicích moc nevidí.

Letošní ročník bohužel budeme muset vynechat, celou výstavu včetně doprovodných a organizačních a produkčních činností jsme dělali v hodně malém kruhu lidí. Díky osobním i pracovním záležitostem budeme muset se třetím ročníkem výstavy Clay Garden počkat do jara roku 2026. Rádi bychom se plynule přemístili z Teplic do Prahy, kde hledáme prostory. Více informací bych sděloval až to bude aktuálnější téma. Snažíme se výstavu dělat trochu netradičně a zvyšovat povědomí veřejnosti o designu. Ale v tradici výstavy bychom rádi navázali v příštím roce a zahrnuli mimo keramiku/porcelán i sklo!

Marek Kounovský v rámci výstavy Clay Garden 2024 působil mimo jiné taky jako DJ na navazující afterparty Marek Kounovský v rámci výstavy Clay Garden 2024 působil mimo jiné taky jako DJ na navazující afterparty
Marek Kounovský v rámci výstavy Clay Garden 2024 působil mimo jiné taky jako DJ na navazující afterparty

Na svém webu uvádíte, že se od roku 2018 věnujete také architektonickému projektování. Když se podíváte do budoucna - vidíte se spíše v jednom oboru, nebo si chcete zachovat možnost mezi nimi volně přecházet?

MAREK: Architekturou se živím snad od prvního dne, kdy jsem začal studovat na fakultě architektury. Mám v tom největší dosavadní zkušenosti. Je pro mě relativně lehčí se živit architekturou než designem. Ale do budoucna bych se chtěl věnovat budování čistě designérského studia. Architektura a design patří k sobě a byl bych rád, kdybych tohoto spojení využil k produkci dalších krásných projektů. Mám teď obrovskou svobodu a příležitost navrhovat a spolupracovat na krásných projektech, kde mimo samotného tvaru a funkce objektu navrhuji i produktový design (např. výroby nábytku na míru nebo osvětlení). Je to vlastně ideální stav, kdy mohu navrhovat jak architekturu, tak produktový design. Některé projekty se momentálně realizují.

Nemáte někdy chuť tvořit keramické objekty „pro všechny“? Mohlo by právě spojení uměleckého přístupu a technického porcelánu být cestou, jak tento záměr naplnit?

MAREK: Už dlouho mám v hlavě tento koncept, ale zatím se mi nepodařilo spojit všechny ekonomické a časové aspekty v to správné řešení. Tím, že ve skle nebo keramice musíte platit buďto svůj vlastní čas nebo čas někoho jiného, je realizace takového projektu velmi náročná. Nemluvím ani o dalších finančních výdajích.

Ale ano, tato idea se mi moc líbí a rád bych jí trochu víc v budoucnu prozkoumal nebo dokonce zrealizoval. Za Dietera Ramse (který napsal legendární knihu o designu: Good Design) by měl být dobrý design krásný, funkční, nadčasový a také dostupný, a můj pohled na toto téma je stejný. Když jsem se začínal zajímat o design, byla pro mě vlastně hrozně revoluční myšlenka, že všechno kolem nás je design. Každé věci musel někdo věnovat čas a úsilí při návrhu. Někdy více a někdy méně, tím se liší dobrý design od běžného.


Marek Kounovský

Marek Kounovský je designer, projektant, DJ a mnoho dalšího. Prošel si studiem architektury na FA ČVUT, Designu keramiky na FUD UJEP a aktuálně je studentem ateliéru Skla. Tyto své zkušenosti využívá k práci mezi poli produktového designu a architektonických návrhů. Marek má za sebou například dva ročníky výstavy Clay Garden, nebo Meat Design Ostrava 2024. Aktuálně mladého designera čeká účast na Czech Design Weeku 2025 a Paris Design Weeku 2025. Jeho práci můžete sledovat na jeho instagramovém profilu nebo skrze webové stránky mkdesigners.eu.

Rubriky:
Štítky:

Další z rubriky

Při vzniku skleníku byl kladen důraz i na udržitelnost a estetickou kvalitu aby stavba co nejméně zatěžovala životní prostředí a zároveň byla vizuálně přitažlivá
Číst článek
08. 10. 2025
Redakce
Doba čtení 2 min

Návštěvníci Designbloku uvidí na střeše Superstudia v Křižíkových pavilonech skleník z lahví od okurek. Jak se z nápadu, kterému kdysi propadli zahrádkáři a kutilové, může stát cool téma pro komunitní zahrady?

Instalace Experimentální skleník bude na Designbloku umístěna na terase pavilonu E, v Křižíkových pavilonech na Výstavišti Praha po celou dobu konání festivalu, od 8. do 12. října 2025. Součástí expozice bude také videoinstalace dokumentující vznik projektu i jeho základní filozofii.

Akce a události Design & umění
Designblok2025 Cirque Menu Rooftop by Cirque Menu foto Dita Havránková 2
Číst článek
07. 10. 2025
Redakce
Doba čtení 1 min

Startuje 27. ročník festivalu DESIGNBLOK. Od 8. do 12. října v Křižíkových pavilonech na Výstavišti Praha, v Královském letohrádku Pražského hradu, Uměleckoprůmyslovém museu v Praze a Galerii Rudolfinum. Jaký bude?

Do festivalu se již tradičně zapojí také na čtyři desítky galerií, showroomů, prodejen designu a dalších míst po celé Praze. Výstavy v Uměleckoprůmyslovém museu a Galerii Rudolfinum bude možné zhlédnout až do 2. listopadu 2025 s platným festivalovým pasem.

Akce a události Interiér & architektura Design & umění Design guide
Leona Krlínová při práci na diplomovém projektu
Číst článek
01. 10. 2025
Tereza Urban
Doba čtení 4 min

Mapuje citlivé téma sesterství. Leona Krlínová ve své monumentální diplomové práci otevírá intimní témata, díky technice kolektivního plstění

„Sourozenecké vztahy jsou někdy emocionální horskou dráhou,“ říká Leona Krlínová, která se rozhodla své zkušenosti i příběhy dalších žen přetavit do diplomové práce o sesterství. Z osobních prožitků, večerů pletení a desítek rozhovorů vytvořila dílo, jež spojuje intimní téma sesterství.

Design & umění
Rozhovor Šimon Roubal
Číst článek
26. 09. 2025
Anna Grabherr
Doba čtení 7 min

Občas musím třeba vylézt na strom nebo postavit stan ze sametu. Fotograf Šimon Roubal o experimentu jako způsobu tvorby

Šimon Roubal začal u fotografie, jeho tvorba se však postupně vyvinula v intermediální projekty. Letos nastupuje na AVU a ve své práci spojuje řemeslný přístup, digitální nástroje i participaci. Jak vyfotit nevyfotitelné a proč je důležitější proces než výsledné dílo?

Design & umění Rozhovory
Autorství a etika ve výstavní praxi - Alterace; Vzhůru!
Číst článek
24. 09. 2025
Anna Grabherr
Doba čtení 6 min

Když dva dělají totéž. Autorství a etika ve výstavní praxi je citlivé téma, které nemá jasné řešení, co na konkrétní příklad výstavy říkají odborníci?

Výstavní architektura je nenápadná činnost na pozadí výstavní praxe. To, jak na nás výstava zapůsobí, je však právě její zásluha. Je instalační řešení děl samo autorským dílem? A co dělat, když se sobě dvě výstavy příliš podobají? S pomocí odborníků rozebíráme nedávný příklad takové situace.

Design & umění Názory & polemika
Analog Bros - rozhovor
Číst článek
22. 09. 2025
Lenka Kašparová Anna Grabherr
Doba čtení 5 min

Nastavili jsme si standard, který držíme za všech okolností. Prostě to chce věřit, neuhnout a makat, jsou přesvědčení zakladatelé sítotiskové manufaktury Analog Bros

V Analog Bros vznikají díla Jana Saudka, Marko Čermáka nebo Vladimira 518. Najdete je v pražských Nuslích, kde mají také zahrádku s trpaslíkem a dva psy. Kafe tu udělají každému, kdo má zájem o sítotisk. My jsme si povídali s Jakubem Stýblem, který studio před více než deseti lety založil.

Design & umění Rozhovory
V Ateliéru B114 na pražském Žižkově vzniká většina Heleniných projektů.
Číst článek
11. 09. 2025
Lenka Kašparová Anna Grabherr
Doba čtení 4 min

Nevytváří klony ale osobité originály. Helena Patelisová ve své práci propojuje keramické řemeslo, užité umění a slow design

Často jsme tak zahlcení snahou o vlastní dokonalost a plněním všech úkolů, že pod jejich tíhou ztrácíme sami sebe. Jak přežít v dnešním světě, a přitom být originální a neřídit se diktátem mainstreamu? Jde to vůbec?

Design & umění Rozhovory
Fanny Leyten, manažerka návrhu interiérů a maloobchodního designu pro domácí vybavení IKEA
Číst článek
10. 09. 2025
Jana Brandtlová
Doba čtení 5 min

Trend menšího bydlení roste i z touhy žít jednodušeji, s větší svobodou, říká v rozhovoru manažerka IKEA Fanny Leyten

IKEA se na poli nábytkového designu stala naprostou ikonou. Jaké trendy budou vládnout následující rok? A jsou dnes kuchyně více než místo pro vaření? Na otázky odpovídala Fanny Leyten, manažerka návrhu interiérů a maloobchodního designu pro domácí vybavení IKEA.

Interiér & architektura Design & umění Rozhovory Obsah časopisu NPB Interiéry
IMG 4594
Číst článek
03. 09. 2025
Kateřina Hubertová
Doba čtení 4 min

Status umělce žádný příjem nepřináší, otevírá ale nové možnosti. Jak funguje a pro koho je určena tolik diskutovaná novinka?

Po dlouhé diskuzi v kulturní obci byl na jaře schválen zákon definující status umělce. Jde o člověka, který vykonává tvůrčí práci v kulturní oblasti, spadá sem tedy většina designérských profesí a výtvarné tvorby, včetně umělecké fotografie, ilustrace, architektury či uměleckých řemesel.

Design & umění Názory & polemika
Zkušenost zahraničních studentů na UMPRUM
Číst článek
25. 08. 2025
Anna Grabherr
Doba čtení 9 min

Životní styl na UMPRUM pro mě byl zpočátku šokující. Jaké pocity zažívají zahraniční studenti z Japonska a Taiwanu během svého pobytu v Praze?

Na pražskou UMPRUM v posledním semestru přijelo 35 zahraničních stážistů. Škola zároveň přijímá zhruba 15 studentů ročně na anglicky vyučované magisterské obory. Jak vnímají studium na prestižní české škole a s jakými rozdíly se setkali?

Design & umění Názory & polemika Rozhovory
JN interiér
Sutnarka - sympoziu Boundaries
Ikea
Krásný rok

AKCE A UDÁLOSTI

Dle Rafanů mají všichni nárok na všechno! Zdali je tomu opravdu tak, se budete moci přesvědčit v galerii 8mička

14. června – 19. října 2025, vernisáž: 13. června od 17:00
Zobrazit detail →

NEWSLETTER

JN Interiér

Nejnovější články

Při vzniku skleníku byl kladen důraz i na udržitelnost a estetickou kvalitu aby stavba co nejméně zatěžovala životní prostředí a zároveň byla vizuálně přitažlivá
Číst článek
08. 10. 2025
Redakce
Doba čtení 2 min

Návštěvníci Designbloku uvidí na střeše Superstudia v Křižíkových pavilonech skleník z lahví od okurek. Jak se z nápadu, kterému kdysi propadli zahrádkáři a kutilové, může stát cool téma pro komunitní zahrady?

Instalace Experimentální skleník bude na Designbloku umístěna na terase pavilonu E, v Křižíkových pavilonech na Výstavišti Praha po celou dobu konání festivalu, od 8. do 12. října 2025. Součástí expozice bude také videoinstalace dokumentující vznik projektu i jeho základní filozofii.

Akce a události Design & umění
Designblok2025 Cirque Menu Rooftop by Cirque Menu foto Dita Havránková 2
Číst článek
07. 10. 2025
Redakce
Doba čtení 1 min

Startuje 27. ročník festivalu DESIGNBLOK. Od 8. do 12. října v Křižíkových pavilonech na Výstavišti Praha, v Královském letohrádku Pražského hradu, Uměleckoprůmyslovém museu v Praze a Galerii Rudolfinum. Jaký bude?

Do festivalu se již tradičně zapojí také na čtyři desítky galerií, showroomů, prodejen designu a dalších míst po celé Praze. Výstavy v Uměleckoprůmyslovém museu a Galerii Rudolfinum bude možné zhlédnout až do 2. listopadu 2025 s platným festivalovým pasem.

Akce a události Interiér & architektura Design & umění Design guide
Leona Krlínová při práci na diplomovém projektu
Číst článek
01. 10. 2025
Tereza Urban
Doba čtení 4 min

Mapuje citlivé téma sesterství. Leona Krlínová ve své monumentální diplomové práci otevírá intimní témata, díky technice kolektivního plstění

„Sourozenecké vztahy jsou někdy emocionální horskou dráhou,“ říká Leona Krlínová, která se rozhodla své zkušenosti i příběhy dalších žen přetavit do diplomové práce o sesterství. Z osobních prožitků, večerů pletení a desítek rozhovorů vytvořila dílo, jež spojuje intimní téma sesterství.

Design & umění
Villa Fitz v Rokycanech
Číst článek
30. 09. 2025
Redakce
Doba čtení 3 min

Historie, která se otevřela současnosti. Villa Fitz v Rokycanech sbírá ceny za empatické propojení dvou světů. Proč stojí za návštěvu?

Na náměstí v Rokycanech stojí dům, který dlouho působil spíš unaveně než vznešeně. Novorenesanční vila z konce 19. století se během desetiletí změnila v kancelářskou budovu, která nenaznačovala, že kdysi bývala symbolem prosperity a elegance.

Interiér & architektura
Rozhovor Šimon Roubal
Číst článek
26. 09. 2025
Anna Grabherr
Doba čtení 7 min

Občas musím třeba vylézt na strom nebo postavit stan ze sametu. Fotograf Šimon Roubal o experimentu jako způsobu tvorby

Šimon Roubal začal u fotografie, jeho tvorba se však postupně vyvinula v intermediální projekty. Letos nastupuje na AVU a ve své práci spojuje řemeslný přístup, digitální nástroje i participaci. Jak vyfotit nevyfotitelné a proč je důležitější proces než výsledné dílo?

Design & umění Rozhovory
Nový Showroom LD Seating otevřený v Londýně!
Číst článek
24. 09. 2025
Redakce
Doba čtení 3 min

Mezinárodní expanze. LD Seating otevírá showroom v londýnské čtvrti Clerkenwell

Společnost LD Seating oficiálně otevřela svůj showroom v Londýně – v nově vzniklém prostoru Atelier Bohemia na adrese 3 Clerkenwell Road, přímo v srdci jedné z nejvýznamnějších světových designérských čtvrtí. Co vás uvnitř čeká?

Interiér & architektura
Autorství a etika ve výstavní praxi - Alterace; Vzhůru!
Číst článek
24. 09. 2025
Anna Grabherr
Doba čtení 6 min

Když dva dělají totéž. Autorství a etika ve výstavní praxi je citlivé téma, které nemá jasné řešení, co na konkrétní příklad výstavy říkají odborníci?

Výstavní architektura je nenápadná činnost na pozadí výstavní praxe. To, jak na nás výstava zapůsobí, je však právě její zásluha. Je instalační řešení děl samo autorským dílem? A co dělat, když se sobě dvě výstavy příliš podobají? S pomocí odborníků rozebíráme nedávný příklad takové situace.

Design & umění Názory & polemika
Mlýn Hrušky je jedinečné místo, kde se pojí historie s moderní dobou
Číst článek
23. 09. 2025
Redakce
Doba čtení 5 min

Jak z ruin vznikla vila, která spojuje český design, architekturu a rodinný odkaz. Villa Hrušky je lokální zázrak, který nesmíte minout

Moderní názor na folklórní Moravu. Jak se podařila rekonstrukce vily z první poloviny dvacátého století? Na jedničku!

Design guide
Analog Bros - rozhovor
Číst článek
22. 09. 2025
Lenka Kašparová Anna Grabherr
Doba čtení 5 min

Nastavili jsme si standard, který držíme za všech okolností. Prostě to chce věřit, neuhnout a makat, jsou přesvědčení zakladatelé sítotiskové manufaktury Analog Bros

V Analog Bros vznikají díla Jana Saudka, Marko Čermáka nebo Vladimira 518. Najdete je v pražských Nuslích, kde mají také zahrádku s trpaslíkem a dva psy. Kafe tu udělají každému, kdo má zájem o sítotisk. My jsme si povídali s Jakubem Stýblem, který studio před více než deseti lety založil.

Design & umění Rozhovory
Majitelé Apartmánů Kocourek
Číst článek
16. 09. 2025
Redakce
Doba čtení 3 min

Venkovský ráj pro rodiny, kde design splývá s tradicí. Apartmány Kocourek na Vysočině lákají na přívětivou pohostinnost

Na dohled od Pelhřimova, v srdci Vysočiny, vznikl projekt, který nepřetváří venkov jen pro turistický efekt – ale opravdově ho žije. Baby-friendly útočiště pro celou rodinu nabízí luxus venkovského ráje. Jak se to majitelům podařilo?

Design guide