Říkáte o sobě, že ve svých dílech rád necháváte lidi přemýšlet, zda se dívají na umělecký objekt, nebo na užitý design. Je pro vás právě toto balancování mezi obory a kategoriemi podstatou tvorby? Jaký rozdíl mezi těmito dvěma světy vnímáte vy?
MAREK: Ano, je to pro mě naprosto zásadní. Rád nad věcmi přemýšlím a nerad vytvářím přímočará řešení. Taky se rád inspiruji lidmi, kteří na moje díla koukají a přemýšlí nad nimi. Baví mě pohybovat se na té tenké hranici mezi umění a designem. Je sice pravda, že spoustu znalostí a inspirací čerpám právě z architektury, které se taktéž věnuji. Ale architektura je nekompromisní a vše zde musí mít své opodstatnění. Design pro mě představuje hledání řešení v určité problematice s cílem dosáhnout esteticky umírněné funkce. Umělecký objekt naopak nese silnější emoční význam nebo další tematický přesah. Jeho funkčnost je v praktičnosti zúžená, jeho funkcí je vyvolat dojem či emoci. Mám rád věci, které mají jasný účel, jsou funkční, krásné a zároveň vás nechají přemýšlet. Vzbudí ve vás emoci, pocit, dojem. Přinutí vás se zastavit.
Od architektury po sklo
Než se dostaneme k vaší současné tvorbě, vraťme se na začátek. Původně jste studoval architekturu, po roce a půl jste však studium přerušil a později se přesunul na FUD UJEP do ateliéru Designu keramiky. Co vás k této změně vedlo?
MAREK: Přinutila mě zkouška z matematiky… Musel jsem buďto opustit školu nebo začít znovu. O opětovné studium jsem ale už neměl zájem. Je to trochu nešťastné ale rozhodně nelituji. Můj přechod k designu byla celkem jednoznačná cesta. Architektura a design jsou spolu neskutečně úzce spjaté. Za mě vycházejí ze stejných principů a postupů při navrhování. Výsledek je ale rozdílný. Světy architektury a designu jsou naprosto odlišné – stylem pracování, v komunitně i v podnikání.
Paradoxně mě architektura od té doby nikdy neopustila. Vedle designu pracuji i na řadě krásných architektonických projektů – a právě architektura je to, co mě dnes živí. Jsem za to nesmírně vděčný. Mám možnost navrhovat v architektuře a zároveň do svých projektů navrhnout svůj produktový design. Je to jízda ale stojí to rozhodně za to! Architektura mě naučila skutečné pracovitosti a důslednosti – domýšlet věci do, někdy až moc, velkého detailu. V designu se zase neustále učím nekonečnému hledání proporcí, krásy a dotahování projektů do dokonalosti. Rád se učím od ostatních.
Sama jsem nějakou dobu studovala na Fakultě architektury ČVUT a vím, jak je to intenzivní. Jaké největší rozdíly vnímáte mezi studiem architektury a designu?
MAREK: V některých aspektech je studium podobné. Například ateliéry jsou svým složením identické. Studenti v prvním ročníku studují po boku se studenty, kteří právě završují magisterské studium. Ale aspekty jako vedení ateliéru a školy, celková atmosféra, svoboda uměleckého projevu, neskutečné možnosti během studia či silný důraz na individuální umělecký názor, se naprosto liší. Když jsem přešel ke studiu designu, tak jsem se se vším popsaným setkal téměř poprvé. Zaskočil mě i fakt, že se na vaše práce skutečně přijede podívat veřejnost a lidé z designového prostředí. V designu je větší prostor pro networking a je zde velká šance vaší práci představit na největších evropských design festivalech, samozřejmě s finanční podporou školy. Zrovna teď se v našem ateliéru Sklo společně s Marcelem Mochalem připravuje výstava skla v Českém centru v Paříži v rámci Paris Design Week a já toho budu součástí. Taková možnost je na architektuře hodně ojedinělá zda téměř nemožná. Na druhou stranu v architektuře je zase velká možnost odjet na placenou/neplacenou stáž někam do zahraničí a podívat se na to, jak se architektura dělá i mimo Českou republiku. Často se tam pak lidé po škole vracejí nebo úplně zůstávají.
Studenti designu si poctivě vše musí fyzicky oddřít sami. Cokoliv navrhnou, musí buď sami vyrobit, nebo za sebe někoho najít. Poté následuje spolupráce s grafiky a fotografy. No a může to celé vyústit ve spolupráci s kurátory nebo galeristy. Architektura se kreslí na papíře a pak v počítači. Pokud se nepřipravuje i fyzický model, tím tato cesta končí. Ale nechci to vůbec shazovat, pouze porovnávám. Oboje zmíněné je neskutečné vyčerpávající, prošel jsem si to ve všech směrech…
Keramika a architektura se letos výrazně propojila například i v klauzurách na pražské UMPRUM. Historicky šlo o silně propojené disciplíny, ale v posledních letech jako by architekti na keramiku trochu zapomínali. Vrací se podle vás tento materiál zpátky do hry?
MAREK: Toto úžasné spojení bylo ovlivněno historickým a politickým vývojem. Dnes už je to velmi známá informace, ale dříve byla stavební vyhláška investovat pár nízkých procent z rozpočtu na umělecké realizace. Vznikaly tak úžasné keramické, skleněné, textilní a další instalace. Hrozně rád bych toto politické rozhodnutí znovu přivítal. Myslím si, že se v architektuře více než keramika uplatňuje grafický design, což je samozřejmě správná cesta. Doufám ale, že se někdy v budoucnu vrátí znovu do hry i keramika.
Upřímně si nemyslím, že by architekti sami počítali s realizací nějaké komplexně koordinované instalace uměleckého díla. Spíše se keramika do architektury vrací díky jednotlivým dodavatelům keramických produktů. Architektura je totiž v současnosti dost administrativně zatížená a myslím si, že architekti mají dost práce na svém. Co se ale už dlouho vrací, je nějaký celkový architektonický pohled na dané problémy. Vznikají tak budovy nebo krajiny s využitím dalších umělců. Keramika je za mě, v tomto směru, dost zanedbaná. Sám mě nedávno oslovil můj kamarád architekt s pomocí vymyšlení konceptu či principu k jemné estetizaci stávajícího interiéru sportovní haly. To je krok, který bych řekl, že by před pár lety byl považován za zcela zbytečný. Ale právě tyto detaily, kterým architekti věnují čím dál více času, dělají architekturu tak krásnou. Najednou to není jen dům ale objekt s příběhem.
Dva roky série Cannolli
Nedávno jste oznámil svou účast na letošním Czech Design Weeku se sérií Cannolli, kterou jste vytvořil ve spolupráci s firmou Keravitral. Série je výjimečná použitím technického porcelánu. Můžete přiblížit, o jaký materiál jde a jak se vám s ním pracovalo?
MAREK: Ano, to je skutečně pravda. Série Cannolli vznikla v interní soutěži ateliéru Designu keramiky pro firmu Keravitral. Moje práce byla vybrána do finálního kola, k výsledné spolupráci ale nedošlo. Celá série vznikla jako koncept – minimalizovat náročnost výroby a maximalizovat produkci. Firma tehdy vyvinula svůj vlastní plastický materiál, který se složením blížil technickému porcelánu. Hrníčky se původně zatáčely do sádrové formy, čímž se výroba výrazně zrychlila. Tato technika by však potřebovala ještě hodně dolaďování a protože se spolupráce nerealizovala, rozhodl jsem se jít jinou cestou. První hrníčky byly poměrně tlusté, těžké a neproporční. Proto jsem od zatáčení do forem ustoupil a začal používat klasický postup – vylévání tekutého porcelánu do formy. Díky tomu se podařilo dosáhnout tenčího střepu a mnohem lepší proporčnosti. Výrobu jsem pak 2–3 roky postupně zdokonaloval – technicky, výrobně, při výpalech i v glazurách. Minulý rok jsem sérii poprvé představil na výstavě Clay Garden.
Technický porcelán je oproti klasickému porcelánu méně o kráse a více o funkčnosti. Nejčastěji se využívá v laboratořích, chemickém průmyslu nebo jako elektroizolant (například keramické objímky či izolátory). Je jednoduše hustší, nepropustný a odolnější. A protože jsem se rozhodl pracovat s náročným gastroprovozem, chtěl jsem vytvořit produkt, který hodně vydrží, ale zároveň nemusí být zbytečně silnostěnný. Díky tomu si může zachovat subtilní vzhled.
S firmou Keravitral nedávno spolupracovala i designérka Natalie Costantino na kolekci Tactile, která se už dostala do výroby. Je šance, že se i Cannolli vydá podobnou cestou a překročí tak hranici jednorázového projektu?
MAREK: Nejde o jednorázový projekt – od jeho vzniku v roce 2023 se mu neustále věnuji a postupně ho zdokonaluji, včetně vývoje glazur. Cílem je oslovit firmy a kavárenské podniky, které by měly zájem o větší produkci, než jakou právě realizuji ve svém ateliéru. Spolupráci jsem vždy velmi otevřený a věřím, že jsem v rámci výzkumu a vývoje svého produktu udělal značný pokrok. Upřímně nevím, proč dřívější spolupráce skončila, z mé strany o ní však velký zájem byl. Ve svém ateliéru mi pod rukama prošlo rozhodně více než 300 kusů hrníčků. Aktuálně připravuji výstavní stánek na Czech Design Weeku, kde svou sérii Cannolli vystavím. Rád bych zde projekt představil nejen veřejnosti, ale i podnikům z oblasti kaváren a gastronomie.
Jak náročná je výroba produktů z technického porcelánu? Věnují se mu u nás i jiní výrobci?
MAREK: Technický porcelán oproti klasickému porcelánu v mnoha ohledech práci usnadňuje. Běžný porcelán se totiž snadno kroutí, prolamuje a je velmi náročný na manipulaci jak před výpalem, tak i po něm. Technický porcelán je naopak tvrdší, odolává většímu tlaku a není tolik křehký.
Protože projekt s firmou Keravitral vycházel z podobného materiálu, rozhodl jsem se v této cestě pokračovat. Vnímám to i jako jisté zpestření pro gastroprovoz. Další výhodou je, že technický porcelán nemá tak vysoké nároky na výpal jako klasický porcelán a po vypálení si zachovává svou přirozenou, jemně slonovinovou barvu. Právě proto všechny produkty glazuji v různých barevných variantách. Práce s technickým porcelánem není žádnou novinkou – nejčastěji se využívá při výrobě objektů náročných na ohyb nebo u větších formátů.
Kromě keramiky pracujete i se sklem. Podobně to má i řada dalších designérů mladé generace, například Karolína Kučerová. Má dnes vůbec smysl studovat tyto obory odděleně?
MAREK: Myslím si, že rozhodně ano. Výroba keramiky a skla má naprosto jiné procesy, i když se v něčem podobají. Myslím si, že oba dva obory mají tolik technologických, technických a dekoračních postupů, že by se člověk studující oboje nestihl vše naučit. A samozřejmě jsou to tak obsáhlé obory, že se člověk musí neustále učit novým věcem. U nás ve škole je relativně běžné přestupovat z ateliéru do ateliéru. Přesně takhle jsem to udělal a změnil působení z ateliéru designu Keramiky do ateliéru Skla už před skoro dvěma lety. Začalo mě daleko více přitahovat sklo.
Oba dva obory mají svůj historický vývoj a své historické působiště. Každopádně oboje má své kouzlo a ducha. Sklo mi ale otevřelo nové možnosti v práci se světlem a průhledností, což je něco, čeho lze u keramiky docílit mnohem obtížněji, ale lze to! Díky změně jsem také poznal jiný přístup k materiálu, který mě začal inspirovat i v mé vlastní tvorbě. Rád se učím novým věcem, ale zároveň neopomínám ty, které už znám. Tohoto propojení oborů bych rád někdy v budoucnu využil. Studovat oba obory je podle mě krásná zkušenost – můžete se totiž inspirovat v obou současně.
Vaše tvorba ale sahá mnohem dál než jen k práci s konkrétními materiály - navrhoval jste velmi odlišné produkty. Během studia to byly například skleněné kombucha lahve pro Prager’s nebo nové trofeje pro Českou cenu za architekturu. Je nějaký typ produktu, jehož návrh by vás osobně lákal?
MAREK: Nejvíce mám rád výzvy. Lahev pro Prager’s byla obrovská jak technologická, ekonomická, výrobní i prodejní výzva. Cena v soutěži pro ČCA byla zase koncepční výzva a neustálý vnitřní boj, jak by měla cena za českou architekturu vypadat. Neustále jsem se porovnával s předními architekty u nás. Byla to pro mě největší dosavadní výzva. Mám rád, když ty projekty můžu navrhovat tak trochu i pro sebe. Chtěl bych se postavit před výzvu, před kterou jsem se ještě nikdy nepostavil. Něco nového, kde nemáte žádné vzdělání a musíte začínat od píky. To je totiž ta nejlepší část každého projektů, rešerše. Vždy mě to namotivuje.
Konkrétně, co bych si chtěl navrhnout, je dokonale zpracovaný návrh reproduktorů. O materiálu, ze kterého by to bylo, jsem zatím neuvažoval. Nechám to asi samovolně plynout z návrhu. Hudba je také jeden z oborů, kterému se věnuji. Rád jí zkoumám. Nerad bych navrhoval pouze ,,designovou skořápku’’ ale rád i mechanismus uvnitř. Vnímám to jako objekt, který má spoustu problematiky a je jen na Vás, jak ho vyřešíte. Výsledkem je pak plně funkční, dokonale ozvučený a krásně vypadající reproduktor.
Design pro všechny?
Zaujala mě vaše nedávná klauzura Odvaha - skleněná plastika inspirovaná graffiti kulturou, která navazuje na loňský projekt Throw up, porcelánových váz připomínajících spreje s barvou. Graffiti je demokratické umění dostupné všem, zatímco skleněné objekty bývají často elitní a finančně nedostupné. Necítíte v tom určitou kontradikci?
MAREK: Úplně na sebe nenavazuje ale vlastně ano. Inspirací obou projektů bylo graffiti. Skleněné plastiky se jmenují Jeden Tag (z něm. Každý den), které vznikly na téma Odvaha. V projektu jsem se mimo graffiti inspiroval i sochou ve veřejném prostoru a architekturou. Každodennost je právě věc, která spojuje všechny tyto tři fenomény.
Tímto projektem jsem se snažil povýšit klasické graffiti k nějakému přesahu. Místo malby jsem vytvořil skleněné objekty, které jsem umisťoval na budovy a stejně jako v graffiti jsem si značkoval svá místa. Lokality těchto objektů byly vybrány v návaznosti s tím, aby byly relativně na dohled či v těsné, ale nedostupné blízkosti kolemjdoucích. Chtěl jsem tím poukázat na fakt, že takováhle forma graffiti nikoho neuráží, ale přitom má stejný koncept a význam. A protože stejně jako u graffiti se písmo mění a je pomíjivé, stejně tak i tyto plastiky již z některých míst byly bez mé iniciativy odstraněny. Naprosto cíleně jsem plastiky nechal na pospas veřejnému prostoru. U graffiti vás každou chvíli někdo může crossnout a vzít vám tak těžce vybojované místo.
Celý projekt jsem proto zdokumentoval a zakonzervoval v dlouhometrážním videu, kde je možné vidět statický záběr na budovu a objekt, s tím, že normální provoz města funguje dál. Tramvaje jezdí, chodci procházejí a auta projíždějí. Objektů si nikdo nevšímá, nikomu to nepřijde divné. Plastiky na některých budovách na Žižkově jsou stále k vidění. Doporučuji se jít podívat co nejdříve. Popřípadě rád udělám komentované prohlídky.
Čím vás tato subkultura inspiruje při tvorbě?
MAREK: Tou svobodou projevu, variabilitou, nějakou určitou formou protestu či rebelství. Dynamikou, správným načasováním, adrenalinem, pocitem ohrožení, vymezením své pozice, neustálým zlepšování se, zdokonalováním písma a techniky, svým vlastním individuálním výrazem, důvěrou a zodpovědností. Také ale řešením následků. Tím, že skrz graffiti člověk pozná město a architekturu v něm mnohem jinak. Chodíte totiž ve městě jako v galerii a hledáte nějaké jméno, své jméno.
Balanc mezi rolemi
Kromě produktového designu se věnujete i výstavní architektuře. V loňském roce jste navrhl výstavní architekturu UJEP expozice na prodejním festivalu Meat Design Ostrava. Bylo pro vás specifické navrhovat výstavu, která zahrnovala práce vašich kolegů i vaše vlastní?
MAREK: Specifické spíše bylo navrhovat výstavu skla v prostoru, kde ještě probíhaly stavební práce. Výstavní prostor se totiž nacházel v nově zrekonstruovaného domu Ostravica v centru Ostravy. A ten náš prostor byl právě jeden z těch, který ještě neprošel renovací. Prostor byl očištěný úplně až na cihlu a beton, nebylo tam světlo a elektřina se musela napájet z vedlejší místnosti. Byla to opravdu výzva, která mě hodně bavila. Možná i kvůli tomu, že jsem měl od vedoucího ateliéru Marcela Mochala plnou důvěru. Společně s dalšími v ateliéru jsme připravili výstavu vycházející ze stavebních materiálů. Výstavní prostor byl vyčleněn na jednotlivé ,,stoly’’, které byly sestaveny z krásných kovových podpěr, protipožárních růžových sádrokartonových desek a šedivého polystyrenu se skrytou vyfrézovanou drážkou pro umístění LED osvětlení. Jelikož v prostoru nebylo žádné jiné umělé osvětlení, snažil jsem se umístit osvětlení do polystyrénu, tak aby nebylo vidět, ale přesto poskytovalo dostatek rozptýleného světla do skleněných objektů, které to světlo dál šířily. Byla to výzva.
Se svými kolegy z ateliéru jste také dvakrát uspořádal výstavu Clay Garden v prostorách teplického zámku. Na výstavě jste nejen vystavoval, ale zároveň působil jako organizátor, kurátor a dokonce i DJ doprovodné afterparty. Vaše tendence překračovat hranice oborů je tedy zřejmá i tady. Proč jste se rozhodl tuto výstavu pořádat právě v Teplicích? Snažíte se tamější publikum k designu přitáhnout?
MAREK: V době, kdy jsem založil výstavu Clay Garden, jsem neměl upřímně takové příležitosti dostat se k výstavám. Rozhodl jsem se tedy založit svojí vlastní, která bude vždy dávat prostor mladým designérům. Výstava je koncipovaná jako dlouhodobý projekt, který bude spojovat designéry a zvyšovat povědomí o současném mladém designu i veřejnosti. Sám původně pocházím z malého města Duchcov poblíž Teplic. Teplice jsou ojedinělé v tom, že se zde nachází spoustu drobných podniků a kaváren podobajících se pražskému Karlínu. Je zde i dost umělecky a pokrokově myslící komunita. Historicky se v Teplicích uskutečnily umělecko-hudební akce propojující mladou uměleckou komunitu a veřejnost. Já jsem chtěl založit čistě designovou výstavu v koncepci nějaké dlouhotrvající komunity. Něco, co se v Teplicích moc nevidí.
Letošní ročník bohužel budeme muset vynechat, celou výstavu včetně doprovodných a organizačních a produkčních činností jsme dělali v hodně malém kruhu lidí. Díky osobním i pracovním záležitostem budeme muset se třetím ročníkem výstavy Clay Garden počkat do jara roku 2026. Rádi bychom se plynule přemístili z Teplic do Prahy, kde hledáme prostory. Více informací bych sděloval až to bude aktuálnější téma. Snažíme se výstavu dělat trochu netradičně a zvyšovat povědomí veřejnosti o designu. Ale v tradici výstavy bychom rádi navázali v příštím roce a zahrnuli mimo keramiku/porcelán i sklo!
Na svém webu uvádíte, že se od roku 2018 věnujete také architektonickému projektování. Když se podíváte do budoucna - vidíte se spíše v jednom oboru, nebo si chcete zachovat možnost mezi nimi volně přecházet?
MAREK: Architekturou se živím snad od prvního dne, kdy jsem začal studovat na fakultě architektury. Mám v tom největší dosavadní zkušenosti. Je pro mě relativně lehčí se živit architekturou než designem. Ale do budoucna bych se chtěl věnovat budování čistě designérského studia. Architektura a design patří k sobě a byl bych rád, kdybych tohoto spojení využil k produkci dalších krásných projektů. Mám teď obrovskou svobodu a příležitost navrhovat a spolupracovat na krásných projektech, kde mimo samotného tvaru a funkce objektu navrhuji i produktový design (např. výroby nábytku na míru nebo osvětlení). Je to vlastně ideální stav, kdy mohu navrhovat jak architekturu, tak produktový design. Některé projekty se momentálně realizují.
Nemáte někdy chuť tvořit keramické objekty „pro všechny“? Mohlo by právě spojení uměleckého přístupu a technického porcelánu být cestou, jak tento záměr naplnit?
MAREK: Už dlouho mám v hlavě tento koncept, ale zatím se mi nepodařilo spojit všechny ekonomické a časové aspekty v to správné řešení. Tím, že ve skle nebo keramice musíte platit buďto svůj vlastní čas nebo čas někoho jiného, je realizace takového projektu velmi náročná. Nemluvím ani o dalších finančních výdajích.
Ale ano, tato idea se mi moc líbí a rád bych jí trochu víc v budoucnu prozkoumal nebo dokonce zrealizoval. Za Dietera Ramse (který napsal legendární knihu o designu: Good Design) by měl být dobrý design krásný, funkční, nadčasový a také dostupný, a můj pohled na toto téma je stejný. Když jsem se začínal zajímat o design, byla pro mě vlastně hrozně revoluční myšlenka, že všechno kolem nás je design. Každé věci musel někdo věnovat čas a úsilí při návrhu. Někdy více a někdy méně, tím se liší dobrý design od běžného.
Marek Kounovský
Marek Kounovský je designer, projektant, DJ a mnoho dalšího. Prošel si studiem architektury na FA ČVUT, Designu keramiky na FUD UJEP a aktuálně je studentem ateliéru Skla. Tyto své zkušenosti využívá k práci mezi poli produktového designu a architektonických návrhů. Marek má za sebou například dva ročníky výstavy Clay Garden, nebo Meat Design Ostrava 2024. Aktuálně mladého designera čeká účast na Czech Design Weeku 2025 a Paris Design Weeku 2025. Jeho práci můžete sledovat na jeho instagramovém profilu nebo skrze webové stránky mkdesigners.eu.
