„Budu mít tenhle měsíc na nájem? Budu mít na zaplacení povinného ručení u auta, které jsem dostal od rodičů? Dokážu se jako ilustrátor postarat o rodinu?“ napsali ilustrátorka Magdalena Rutová a ilustrátor Jindřich Janíček letos v lednu – tehdy společně spustili Ceny Akademie ilustrace Madly a Jindry. Otázky, které v rámci představení projektu formulovali, podle všeho pálí nejenom je – ale i řadu dalších, často oceňovaných lidí z oboru.
„Galavečery, na jejichž konci si domů odneseme špendlík, sošku nebo jiný designový kousek, nás rozesmutňují. Zvlášť když musíme zaplatit hlídání dětí, pokud chceme onu slavnostní událost prožít s životním partnerem,“ stojí dále v prohlášení iniciativy, která každý rok vyhlásí vítěze z řad ilustrátorů a ilustrátorek a předá mu tisíc korun. To podle jejich slov sice není moc, ale zároveň je to přesně o tisíc korun víc, než kolik ocenění obvykle dostávají v nejrůznějších prestižních soutěžích.
Jen o necelé dva měsíce později Magdalena Rutová na jednom takovém galavečeru – vyhlášení cen Czech Grand Design ve Stavovském divadle – přebírala (další) ocenění, za kresby pro dětské knihy Já, chobotnice (Baobab), Čavargoš / Tulák (Tera Fabiánová, Milena Hübschmannová, KHER) a Rajčaťáci a Banáni (Petr Váša, HOST).
Svůj čas na pódiu využila k apelu právě na odměňování oceněných tvůrců: „Pokud by v instituci Czech Grand Design někdy úplně náhodou probíhala interní diskuse o tom, čím oceňovat umělce, aby z toho měli opravdu radost, musím přiznat, že v případě ilustrátorů bych hlasovala pro revoluční odměnu formou peněz. Pohybuji se denně v okruhu těch nejoceňovanějších a nejchválenějších ilustrátorek a ilustrátorů a musím říct, že většina z nich na konci měsíce horko těžko vyškrabuje tisícovky z účtů na sociální pojištění. Je v tom poněkud rozpor, pokud poličky těch stejných lidí zdobí kreativní suvenýry dokazující jejich profesionální úspěchy.“
Foto: Cena Akademie ilustrace Madly a Jindry
Krátce po vašem proslovu na udílení cen Czech Grand Design rezonoval společností také proslov režisérky Darii Kashcheevy na vyhlášení filmové ceny Český lev. Proč právě přebírání ceny je podle vás dobrá příležitost pro reflexi či kritiku?
MAGDALENA: Myslím, že přebírání ceny je ideální možnost, jak říct nahlas něco, co se týká dění v daném oboru. Nevidím na tom dokonce ani nic extra odvážného a překvapilo mě, jaký ohlas vzbudily mé tři věty na předávání Czech Grand Design.
V reakcích okolí jsem někdy cítila úlevu, že se v rámci svátečního galavečera můžeme bavit nejen o slávě a úspěších, ale třeba i o živoření na volné noze.
Nemám obecně ráda přetvářku, ke které honosné akce trochu svádějí. Čím víc upřímných, možná autentických a třeba i aktivistických proslovů na ceremoniálech uslyšíme, tím raději se jich budu účastnit.
Setkala jste se i s negativní odezvou?
MAGDALENA: Nesetkala. Umím si ale představit, že spoustu návštěvníků galavečera mohla má nespokojenost s formou ocenění (balónek na tyčce) iritovat.
Jaká je vaše pracovní situace? Jste úspěšná ilustrátorka, sbíráte ceny… Z vašeho proslovu a také ze zkušeností ze svého okolí ale vím, že to nutně nemusí znamenat ekonomickou zajištěnost.
MAGDALENA: Moje pracovní situace je měsíc od měsíce jiná. Ve zkratce: Vystudovala jsem UMPRUM, jsem osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), zároveň máme dvě děti (3 a 6 let), bydlíme v nájemním bytě, který vyjde na třicet tisíc korun měsíčně.
Snažím se pracovat na projektech, které mi dávají smysl. To znamená třeba i to, že ani ve finančně obtížnějších časech jsem se nepokoušela uchytit například v reklamce. Můj muž učí na UMPRUM a živí se jako grafický designér, peníze máme dohromady, nepočítáme, kolik kdo daný měsíc vydělal.
Nemáme nic našetřeno, ale neřekla bych, že trpíme nouzí. Musím říct, že s honoráři se to poslední dobou lepší. Ale na hodinovou mzdu si práci raději nepřepočítávám, to by vyšlo tak na deset korun za hodinu. Jsem v práci velký puntičkář.
Foto: Martin Faltejsek pro Czech Grand Design
Situace ilustrátorů a ilustrátorek ve vašem okolí je podobná? V čem podle vás leží kořeny problému?
MAGDALENA: Vycházím hlavně z rozhovorů s přáteli, což jsou většinou knižní ilustrátoři a ilustrátorky, tedy ne úplně komerční typy. Zároveň úroveň tuzemské knižní ilustrace – a obzvláště dětské knihy – je často opěvovaná odbornou i širokou veřejností.
Kořeny problému jsou zřejmě platné pro téměř všechna povolání – jsme relativně drahá země s docela nízkými mzdami. Učitelky ve školce, ošetřovatelky, lidé v neziskovkách – ti všichni mají absurdně nízké mzdy a platy, a přitom všichni víme, že bychom se bez jejich nasazení vůbec neobešli.
A do toho tristní bytová situace, pokud jste se nenarodili rovnou do vlastního bytu. Mám ve svém okolí spoustu lidí, kteří mají vystudovanou vysokou školu, jsou špičkami ve svém oboru, pracují na plný úvazek a jejich plat dělá zhruba třicet tisíc měsíčně.
V takové situaci by bylo naivní si myslet, že do kultury poteče adekvátní množství peněz. Je to škoda.
Foto: Archiv Magdaleny Rutové
Vidíte řešení v zavedení statusu umělce?
MAGDALENA: Jsem ráda, že se o některých problémech začíná mluvit jako o systémových. Aktuálně je to u nás tak, že dokud člověku samostatně výdělečně činnému v životě všechno šlape, musí se ohánět, ale „nějak vyjde“. Jakmile ale přijde tak obyčejná událost, jako je třeba narození dítěte, nutnost pečovat o někoho blízkého, nemoc nebo dočasná pracovní neschopnost, jste v podstatě na nule.
Status umělce by v ideálním případě mohl dát lidem pracujícím v kulturních odvětvích alespoň základní pocit jistoty, že se svět nezboří, pokud budou dva týdny ležet s angínou nebo pokud jim klient dva měsíce po splatnosti faktury dluží honorář.
Podle aktuální české verze statusu umělce, která se na veřejnost dostala minulý týden, to ale nevypadá, že by se chystaly změny, které lidem doopravdy zlepší život. Anna Štičková obsah a úskalí tuzemského statusu umělce hezky vysvětluje v rozhovoru s Pavlem Turkem pro týdeník Respekt.
Vítězkou Ceny Akademie ilustrace Madly a Jindry pro rok 2023 se stala Julie Kyryljuk. Finální suma byla díky štědrým dárcům 11 500 korun. Foto: Cena Akademie ilustrace Madly a Jindry
S ilustrátorem a nakladatelem Jindřichem Janíčkem jste loni založili Ceny Akademie ilustrace Madly a Jindry. Je to způsob, jak otevřít ve společnosti diskusi o nedobrých podmínkách ilustrátorů a ilustrátorek? Jak nastavit zrcadlo právě těm prestižním cenám a institucím, které je udílejí?
MAGDALENA: Chtěli jsme především poukázat na to, že většina institucí, které se rozhodly v Česku udílet tvůrcům oborové ceny, vůbec neřeší, že by cena mohla vítězi i udělat radost. Počítá se automaticky s tím, že hlavní cenou je samotná prestiž vyplývající z ocenění. To se ale neukazuje jako úplně funkční model.
Dalším důvodem pro vznik Cen Akademie ilustrace Madly a Jindry bylo, že mnoho skvělých věcí, které u nás za rok vzniknou, se do nominace na žádnou cenu nedostanou. Z různých důvodů. Aktivně a pravidelně sledujeme, co se v našem oboru děje, těší nás o povedených věcech ostatních ilustrátorů mluvit a psát. Už se těšíme na další ročník!
