O design se totiž zajímá vzdělanější vrstva lidí s určitým přesahem a ti v dnešním globalizovaném světě dokážou rozpoznat kvalitu napříč zeměmi. Na jednom společném trendu mezi ukrajinskými tvůrci se ale přece jen všichni shodnou. V kontextu současné války a dlouhodobě vyhrocených vztahů s Ruskem nepřekvapí, že výrazným tématem, prostupujícím tvorbu ukrajinských designérů, je národní hrdost. S ní souvisí návrat k tradicím, lidovým řemeslům či vzorům, které propojují s modernějším pojetím a důrazem na kvalitu zpracování.
Olena Ivanchenko pochází z Kyjeva a po studiu designu v Praze založila spolu se svou matkou značku Pecka, která kombinuje autorskou keramiku s domácími marmeládami. Nábytková designérka Liza Robak do Prahy přišla také za studiem, v současné době kromě návrhů interiérů vyrábí i stříbrné šperky. Už od dětství v Česku žije interiérový designér Ihor Sabadosh, který v posledních letech prorazil se značkou nábytku a doplňků IHOR.
Vkus vzdělanějších mileniálů je napříč zeměmi podobný
Všichni se shodují, že skupina zákazníků se zájmem o design je v jejich rodné zemi a v Česku vlastně dost podobná. Vkus a vnímání estetiky jsou poměrně subjektivní záležitosti a spíše než na zemi původu záleží na preferencích jednotlivce, jeho vzdělání a společenském postavení. „Naše práce oslovuje spíše vzdělanou, městskou klientelu se zájmem o společenské a kulturní dění a tam se ty rozdíly stírají. Žijeme v globalizovaném světě, kde si každý najde to, co mu je blízké,“ poukázal Ihor Sabadosh.
„Mám pocit, že tu jsou stále zažité předsudky vůči ‚východnímu vkusu‘, ale pokud si například srovnáte gastro scénu a jejich interiéry ve velkých ukrajinských a českých městech, bude to přinejmenším podobné. Generace mileniálů a mladších mají díky sociálním sítím velmi podobné estetické cítění a vyžadují to i od obchodů a podniků, které navštěvují,“ doplnil s tím, že oproti například skandinávským zemím, které si po generace budovaly estetické cítění, byly Česko i Ukrajina ochuzeny o kontinuální vývoj vkusu. „Dříve socialismus a nyní globalizace setřely rozdíly, tudíž ocenění designu i kvality výroby zůstává na jednotlivci a jeho prioritách,“ myslí si.
Tradice proniká do ukrajinské módy i designu nábytku
Jeden trend ale v tuto chvíli ukrajinské designéry od těch českých odlišuje. Jde o důraz na národní hrdost, historii a otázku identity, což je pochopitelné ve stínu dění posledních let. „Všimla jsem si, že za posledních deset let (od začátku války) se ukrajinští designéři stále více obracejí k historii a snaží se znovu objevit a implementovat tradiční kulturu do moderních designů,“ poukázala Olena Ivanchenko na využití tradičních vzorů a písem, ale také třeba oděvních doplňků, které lidé zapojují do svého šatníku.
Kromě zaměření na národní motivy roste v poslední době na Ukrajině také zájem o místní designéry, lokální materiály a výrobu. „Dříve se například říkalo, že pokud chcete levný nábytek, vyberte si ukrajinskou značku, ale pokud chcete kvalitní, zvolíte italský. Dnes však lidé více podporují ukrajinské výrobce a oceňují jejich udržitelný přístup,“ poukázala Liza Robak, podle níž se tak zároveň ukrajinští designéři dostávají na evropskou scénu, kde nabízejí současný a kvalitní design.
Mezi české tvůrce zapadli, pomáhají i společné přehlídky
Vzhledem k tomu, že všichni oslovení žijí v Česku již delší dobu, vnímají českou designérskou komunitu jako své domácí prostředí. „Myslím, že designérská scéna má otevřenou mysl a hodnotí lidi na základě jejich práce a myšlení, ne na základě národnosti, náboženství nebo sexuální orientace,“ je přesvědčený Ihor Sabadosh.
Integrovat se mezi české designéry ale v počátcích nebylo vždy snadné, jak přiznává Liza Robak. „Dlouho jsem se nemohla zapojit do české komunity architektů a designérů, a to hlavně kvůli své stydlivosti a nedostatečné houževnatosti. Ale poté, co jsem nastoupila na UMPRUM, se mi podařilo zapadnout do kolektivu, spřátelit se s lidmi v ateliéru a začala jsem se cítit jistěji. Stalo se pro mě snadnější navazovat kontakty, navštěvovat výstavy, akce, účastnit se soutěží a podobně,“ zavzpomínala.
Za důležitou považuje účast na společných přehlídkách pro svou značku Pecka také Olena Ivanchenko. „Kdykoli je to možné, snažím se účastnit akcí a pop-upů spojených s keramikou a setkávat se s dalšími tvůrci,“ uvedla. Ostatně na různých akcích a festivalech prodá také značnou část své keramiky.
Velkým zdrojem zákazníků může být i doporučení, což funguje například u studia IHOR. „Převážná část projektů je na doporučení, některé dokonce sami iniciujeme. Rádi bychom se více realizovali ve výstavnictví a retailových interiérech, kde lze pracovat scénograficky, měnit atmosféru a přenášet návštěvníka do jiného světa. První takovou realizací je Kahotski Eyewear Studio na pražské Letné, kde jsme mohli rozvinout svou představivost,“ přiblížil zakladatel studia.
Tvůrci původem z Ukrajiny se představují…
Olena Ivanchenko pochází z Kyjeva a v Praze žije už téměř deset let, přijela sem za studiem designu a po škole tu pokračovala prací v designové agentuře. K tvorbě keramického nádobí se dostala vlastně náhodou, keramice se nejprve začala věnovat jen pro odreagování od práce na počítači. „V únoru 2022 Rusko znovu napadlo Ukrajinu a moje máma se přestěhovala za mnou do Prahy. Když se trochu aklimatizovala, přemýšlely jsme, co by mohla dělat. A protože už měla zkušenosti s výrobou marmelád a já měla byt plný keramiky, rozhodly jsme se to spojit a započít tento projekt společně,“ vypráví, jak vznikla značka Pecka. Vyrábí talíře a misky, nově také třeba máslenky a talířky na vajíčka, při jejichž prezentaci s domácí marmeládou či povidly hned dostanete chuť na klidnou nedělní snídani.
Obdobně dlouho žije v Praze také Liza Robak, která se věnuje designu nábytku a zároveň tvoří vlastní netradiční metodou stříbrné šperky. „Napadlo mě nalévat roztavený vosk do studené vody, následně jej vytahovat jako žvýkačku a formovat přímo na prstě do podoby prstenu,“ popisuje proces své tvorby. Do Prahy ji přilákala geografická blízkost, jazyková příbuznost se slovanskými jazyky, líbilo se jí i samotné město. „Přestěhovala jsem se sem po ukončení střední školy v roce 2014. V té době na Ukrajině probíhal Euromajdan, válka na východě země a anexe Krymu,“ popisuje designérka, jejíž směřování rovněž ovlivnila politická situace v rodné zemi.
To produktový designér Ihor Sabadosh se do Česka přestěhoval už jako dítě, nejprve žil v Podkrušnohoří a do Prahy se přistěhoval kvůli studiu architektury. V současné době navrhuje převážně nábytek, svítidla a další doplňky do interiérů, které spolu se Sárou Matysovou prezentuje pod multidisciplinární značkou IHOR. Jejich pohled spojuje fascinace barvami, materiály, technologiemi a řemeslem, důležité jsou pro ně i principy udržitelnosti. „S kyjevskou firmou Re:Quiet, která se zabývá akustickými panely, jsme vyvinuli kolekci akustických dekorativních svítidel. Chystáme se ji představit na letošním Designbloku a současně v Londýně na London Design Festival,“ popsal nejbližší plány Ihor Sabadosh.
Do galerie
←
→
