Šíře záběru umělkyně rozkročené mezi Prahou a Vídní však byla mnohem rozmanitější: malovala, ilustrovala, věnovala se různým grafickým disciplínám a navrhovala i porcelán či nábytek. Opomenuta by neměla být ale ani její pedagogická činnost, pomáhala dalším ženám, které se odvážně snažily proniknout do světa umění.
Vilemína Podhajská se narodila v samém závěru 19. století v rodině vídeňských Čechů, která se čile účastnila spolkového života české menšiny v metropoli Rakouska-Uherska. Dívka přezdívaná Minka brzy projevila výtvarný talent, na elitní umělecké školy ale tehdy ještě jako žena přístup neměla. Přesto díky studiu na Kunstschule für Frauen und Mädchen, později Wiener Frauenakademie, získala všestranné výtvarné vzdělání a pochytila to nejlepší, co tehdejší umělecké prostředí Vídně nabízelo. Malbu a kresbu studovala u profesorů Ludwiga Michalka a Adolfa Boehma, základy sochařské práce získala u Georga Klimta a dřevoryt ji učil Friedrich König.
Všestrannou výtvarnici inspirovala vídeňská secese
Minka Podhajská byla členkou skupiny okolo Gustava Klimta a v roce 1908 vystavovala na vídeňském Kunstschau právě s takzvanou Klimt-Gruppe. V té době ji výrazně ovlivnila vídeňská secesní umělecká scéna. Už o rok později měla společnou výstavu s avantgardní Die Neukunstgruppe. Zásadní pro ni byla otázka Gesamtkunstwerku, komplexního uměleckého díla a snaha o estetizaci předmětů denní potřeby, které v souladu s dobovým chápáním vnímala jako jednotlivá malá umělecká díla.
Nejprve se věnovala hlavně grafice a ilustraci, brzy se zaměřila právě na hračky, které byly od počátku velice nadšeně přijímány. Záběr její tvorby v průběhu života byl až neuvěřitelně široký, tvořila kresby, grafické listy, dřevoryty či ilustrace, v malbě se pak zaměřila na krajinomalby z cest i takzvané portréty květin. V těchto detailních obrazech se snažila zachytit nejen tvar, ale také duši rostliny. Nevyhýbala se ani sochařské tvorbě, kdy vytvářela především drobnější skulptury a upomínkové předměty. Do výroby se dostala i její keramika, navrhla několik servisů na čaj, kávu a čokoládu pro keramickou manufakturu firmy Rydl a Thon – Graniton ve Svijanech.
„V nitru se cítím malířkou, to je vlastně moje povolání. Ale mým zaměstnáním – a myslím, že si mne veřejnost zařadila spíše sem – jsou hračky. Barvy jsou pro mne důležité, miluji barvy, potrpím si na ně. Nejsem jen malířka, jsem také barvičkářka, jak mi nadávají,“ napsala o sobě Minka Podhajská v týdeníku Právo lidu ve třicátých letech.
Hračky povznesla mezi užité umění
Jako významná tvůrkyně družstva Artěl stála v nové Československé republice u zrodu moderní české hračky. Tvořila dřevěné soustružené figurky i stavebnice, později přidala i hračky textilní. Pro všechny materiály ale platilo, že na hračky uplatňovala pohled propojující estetiku, psychologii a didaktiku. Její hračky charakterizují veselé barvy a radost ze života, to vše s moderní elegancí a dotekem vídeňské secese.
Mezi jejími dřevěnými postavičkami nechyběla různorodá zvířata (krocan, tukan, velbloud, páv, medvěd a další) a lidi různých povolání (baletka), zájmů (sokolové a sokolky), pocházející z různých míst (Afričan, Mexičan), zachycení v různých situacích (svatba) či tradiční postavičky jako Mikuláš a čert. V roce 1907 pak navrhla soubor budov, rostlin a figurek lidí i domácích zvířat nazvaný Jihočeský statek, který zhotovilo Hořické hračkářské družstvo. Na výrobě hraček spolupracovala také s Wienerwerkstätte či s Deutschen Werkstätten für Handwerkskunst v Drážďanech.
V Praze vystavila své hračky už roku 1907, velký soubor maleb, kreseb, grafik a hraček pak v roce 1910 v Topičově salonu na společné výstavě s Valerií Myslivečkovou. Definitivně se do hlavního města nově vzniklé Československé republiky přestěhovala v roce 1919. Zpočátku se tu necítila nejlépe a utrpěla tím i její malířská práce, kterou na nějakou dobu odložila na úkor drobnějších grafických prací, dřevorytů a právě hraček.
Pro Československo tvořila nejen hračky, ale také expozice světových výstav
Brzy po příchodu do Prahy získala nabídku od ministerstva školství a národní osvěty, díky níž se stala instruktorkou pro hračky ve Státním školském ústavu pro domácký průmysl. Hračky sama navrhovala, zároveň vedla i hračkářské kurzy. Kromě zmíněných figurek se zaměřovala na didaktické hry a stavebnice či hračky z textilu a juty.
Mimo to se podílela i na českých instalacích na mezinárodních výstavách. V roce 1925 vytvořila se svým týmem v Paříži oceňovanou expozici československých odborných škol. Na konci druhé světové války pak chystala československou expozici pro Světovou výstavu v New Yorku, jejímž hlavním exponátem bylo dioráma s výjevem Přísahy presidenta George Washingtona na americkou ústavu, pro nějž Minka Podhajská oblékla jednotlivé figury. Vrátila se i k malbě, své obrazy představila na výstavě v Topičově salonu v roce 1931.
V poválečném období se Minka Podhajská přesunula do Lužických hor, kde koupila malý domek v obci Zdislava (dříve Schönbach). Nejprve zde malovala, postupně pak kvůli oční chorobě omezila svou výtvarnou tvorbu, uznávanou umělkyní ale zůstala. „Naučila se svému řemeslu tak důkladně, že mohla tvořit v jakémkoliv materiálu a formě, ať to byl dřevoryt, lept, nebo tempera, olej, akvarel. Kreslila návrhy na gobelíny, čalouny, plakáty, ex-libris, novoročenky, pohlednice, zkrátka všechno, čím se dá zkrášlit denní život. Pomáhal jí přitom její nezmarný humor, vtip a chuť pustit se do každého problému, který jí život postavil do cesty,“ připomněl rozmanitou tvorbu Minky Podhajské v roce 1961 u příležitosti jejích osmdesátých narozenin v časopise Vlasta Jaromír Doležal.
Tvorba Minky Podhajské je vzorem pro designéry dodnes, otevřeně se k inspiraci jejími dřevěnými hračkami hlásí třeba Tereza Talichová. Ta pod značkou Tititi tvoří jednoduché, vkusné a zároveň zábavné figurky, které mohou sloužit stejně dobře jako sběratelský umělecký předmět i k dětské hře. „Bylo by to nádherné, kdybychom mohly obě pracovat v ateliéru na podobných věcech a mít tvůrčí svobodu, je to krásná představa. Ale po pravdě nevím, jestli bych jí intelektuálně stačila, byla velmi sečtělá, vzdělaná, jazykově vybavená, podle mě hvězda,“ přiznala na dotaz magazínu Forbes, zda by se chtěla s průkopnicí designérské a hračkářské práce setkat.
Do galerie
←
→
