Pamatujete si, kde a kdy jste se dozvěděla, že vaše kropenka pojede s premiérem do USA?
ANNA: S touto informací se na mě obrátil můj vedoucí Ateliéru skla na Umprum prof. Rony Plesl, díky kterému jsem byla doporučena a dostala jsem příležitost prezentovat Kropenku až v Bílém domě. Bylo to zhruba tři nebo čtyři týdny před odletem pana premiéra do USA. Na přípravu byl tedy omezený čas, a tak jsem hned druhý den začala projednávat detaily přímo s Úřadem vlády.
Kropenka už předloni vyhrála Národní cenu za studentský design. Proč jste vlastně navrhla kropenku na svěcenou vodu?
ANNA: Ano, Kropenka postupně sbírá úspěch, z čehož mám obrovskou radost. První prezentace Kropenky byla na letním Artsemestru na UMPRUM v roce 2022, kdy jsem prostřednictvím tématu Prožitek a Styl reagovala na můj dlouhodobý zájem o architekturu Jana Blažeje Santiniho Aichela. K jeho architektuře mě již v dětství dovedla rodina, díky které ve mně započala tato fascinace jeho dílem a uvažováním o architektuře. Kropenka je předmět, který komunikuje přímo s člověkem v momentě kdy vejde do kostela nebo kaple. Pohled do kropenky i pocit při smočení prstů ve svěcené vodě je velice silný a duchovní proces. Já jsem se snažila ještě více umocnit atmosféru neuvěřitelné Santiniho stavby pomocí tohoto momentu, proto jsem zvolila předmět nádoby na svěcenou vodu.
Zasahovali vám do návrhu nebo jste nemusela nic měnit?
ANNA: S tématem i návrhem zpracovat kropenku jsem přišla sama. Již déle jsem chtěla v mé tvorbě zpracovávat liturgické předměty a tenkrát nastala příležitost se volně vyjádřit díky zadanému tématu s důrazem na silný prožitek. Samozřejmě něž jsem dospěla k finálnímu tvaru tak padlo více návrhů a nápadů, jak tento objekt zpracovat, nikdo mi ale nediktoval, jak má kropenka vypadat. Vzhledem k tomu, že dílo Santiniho mám pečlivě nastudované, o tvaru i kapli, do které je kropenka určena, jsem měla hned jasno.
Zkoumala jste, jak vypadají návrhy jiných kropenek? Není to pravděpodobně objekt, kterému se věnuje mnoho designérů a v průběhu času se jeho tvarosloví mění...
ANNA: V každém kostele moje první cesta vede ke kropence. Už jsem se setkala s velkým množstvím nejrůznějších zpracování kropenek, a to i s těmi skleněnými. Každopádně kropenka dle mého názoru není objekt, který by byl často zpracováván designéry. Naopak mám pocit, že by pozornost k designu kropenky pomohla a nemuseli bychom se tak setkávat se skleněnou nebo plastovou miskou odloženou uprostřed nádherné kamenné nádoby. Zajisté se moderní kropenky velmi liší od těch barokních nebo gotických, je to přirozený vliv doby. I já se snažím tomuto předmětu dát jistý současný vzhled, ale také důstojně reagovat na prostor, do kterého má být kropenka umístěna.
V čem myslíte, že je váš návrh kropenky unikátní? Čím zaujal?
ANNA: Myslím, že na prvním místě je signifikantní profil tří vrcholů, které obklopují dutinu uprostřed. Kombinace Santiniho geniální geometrie a užití symboliky čísla 3 a toho nejlepšího co sklo umí, tj. hra se světlem a dokonale čisté a elegantní plochy. Myslím, že právě díky estetice Kropenka zaujme a přiměje člověka zkoumat jaký příběh symbolizuje. Opravdu mě moc těší, že tento objekt vzbuzuje zájem o Santiniho architekturu.
Kropenku vezl na státní návštěvu v USA Petr Fiala a byla darem pro prezidenta Joe Bidena. Souhlasila byste i v případě, že by byla určena pro Donalda Trumpa a vezl by ji Andrej Babiš?
ANNA: Přesně tuto otázku jsem si také nejednou položila a musím říct, že jsem velice ráda, že jsem se neocitla v takové pozici. Je dost možné, že bych tuto nabídku nepřijala. Upřímně byl pro mě zvláštní i pocit z kontrastu daru, který naposledy vezl premiér ČR prezidentovi USA v roce 2019, tj. pistole a nyní mé Kropenky.
Jak na zprávu reagovala vaše rodina? Byli pyšní?
ANNA: První reakce byla spíš radost a dojetí. Rodina mě vždy velmi podporovala a jsem ráda, že teď mohou vidět výsledky, ke kterým jsem se dostala především díky nim. Myslím, že mají velkou radost, že zrovna má práce zabývající se Santinim dostává takové uznání. Alespoň se potvrdilo, že společné dovolené, na kterých jsem rodinu tak trochu přinutila objet všechny Santiniho stavby byly víc než užitečné!
Zaznamenala jste větší zájem o svoji práci, poté co se zpráva dostala do řady médií?
ANNA: Určitě ano, především se rozšířilo povědomí o mé tvorbě i k lidem, ke kterým by se bez této události třeba nikdy nedostalo. Velkou radost mám například ze zpětné vazby od lidí, kteří mají k Santiniho architektuře nebo k těmto místům osobní vztah.
První návrh kropenky je váš osobní talisman a v rozhovorech jste říkala, že byste ho nikdy nedala z ruky. Má u vás doma čestné místo?
ANNA: Je to tak, je to má první tavená plastika a nedám na ni dopustit. Momentálně je zabalená v krabici a čeká na přestěhování do nového bytu. Myslím, že než ji najdu opravdu správné místo, bude mi to chvíli trvat.
Studujete sklo u Ronyho Plesla, který vás doporučil. Podobná příležitost je velmi unikátní, nemrzelo jiné spolužáky, že vybral vás? Je v ateliéru v podobných situacích cítit řevnivost?
ANNA: Je pravda, že taková příležitost nenastává každý den, ale myslím, že příležitosti, při kterých Rony navrhne některého ze svých studentů tu stále jsou, a že si toho všichni vážíme. Žádné nepokoje v kolektivu to nezpůsobuje, spíše mám pocit, že jsme navzájem rádi za úspěchy svých spolužáků a inspiruje nás to k další tvorbě.
Kdybyste dostala opět příležitost vytvořit dárek pro hlavu státu, komu a co byste ráda navrhla?
ANNA: Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, přijde mi velice sympatické, že byla dána přednost autorské tvorbě před výrobou na zakázku. Myslím, že je to mnohem větší podpora a motivace pro autora, ale zároveň si uvědomuji, jak by muselo být náročné nacházet ke všem takovým příležitostem ta správná díla.
