ADAM ŠTĚCH
Dlouhodobě se věnuje designu, architektuře a výtvarnému umění jako teoretik, novinář a kurátor. Vystudoval dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze a od roku 2009 pracuje jako redaktor časopisu Dolce Vita. Je spoluzakladatelem tvůrčí skupiny OKOLO. Jeho texty o designu a architektuře jsou hojně publikované v českém i zahraničním tisku, včetně: Wallpaper, Modernism, Damn, Cool Hunting, Domus, Architonic, Mark, Frame, A10 a SightUnseen. Přednáší na FUD UJEP a vede vlastní cyklus přednášek na Scholastice s názvem Za architekturou kolem světa.
Jaké 3 události nebo produkty považujete v designu v roce 2024 za zásadní?
- Rozpad legendární bratrské dvojice Ronana a Erwana Bouroullecových. Od loňského roku pracují po 25 letech spolupráce každý sám.
- Výstava Crafting Modernity v MoMA, která poprvé komplexně představila latinskoamerický design 20. století.
- Ze současného designu bych vyzdvihl sólovou výstavu Fragments francouzského designéra Ferreola Babina v newyorské galerii Friedman Benda.
Máte pocit, že se v roce 2024 objevily nějaké specifické trendy nebo tendence, které ovlivnily celou scénu?
Na Salone v Miláně bylo k vidění hodně věcí z hliníku. Hodně se mi líbila prezentace norské značky Hydro, která měla celou kolekci založenou na zpracování hliníku. Přichází doba hliníkova?
Také si myslím, že pokračuje velké sbližování designu a módy. Svědčí o tom velký zájem módních návrhářů jako jsou JW Anderson nebo Matthieu Blazy o produktový design a často i jeho historii. Dokladem tohoto fenoménu může být také vznik design festivalu Matter & Shape, který se koná v Paříži v době fashion weeku.
Co vás vloni vyloženě zklamalo, co se nepovedelo nebo nedopadlo podle očekávání?
To, že si naše společnost a její volení zástupci stále neuvědomují kulturní hodnoty a přesah umění. Svědčí o tom blamáže týkající se Campu v Praze a Domu umění v Českých Budějovicích, kterým naše politické reprezentace nepřidělili slibované prostředky na rekonstrukce i přesto, že patří mezi nejpopulárnější a nejprogresivnější instituce u nás.
Na co se v designu těšíte v roce 2025?
Na očekávanou monografii Alessandra Mendiniho, která vyjde u nakladatelství Phaidon.
MICHAELA KÁDNEROVÁ
Kurátorka sbírky designu v Moravské galerii v Brně a autorka projektu Bohemian perfection, který podporuje a zviditelňuje řemeslné tvůrce. Ty propojuje s producenty nábytku, módy a bytových doplňků. Absolvovala studium dějin umění na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze prací věnovanou tvorbě architekta Jana Kaplického a studia Future Systems.
Jaké 3 události nebo produkty považujete v designu v roce 2024 za zásadní?
Radost mi dělají výjimečné realizace, krásné spolupráce, zajímaví autoři. Fandím Karolíně Kučerové, Tomáši Kučerovi, to jsou moje želízka v ohni. Skvělá je také Natálie Navrátilová a její kolekce příborů pro Fabini nebo soubor kancelářských potřeb pro Mikov nebo kolekce nábytku Unroll pro českou značku Two hundred Tons Adama a Moniky Štok. Cením si kreativního vedení sklárny Harrachov studiem Llev i z dalšího vývoje Moseru, který narýsoval Jan Plecháč.
Pyšná jsem na první otevřený depozitář v České republice, který letos pro veřejnost otevírá Moravská galerie v Brně Řečkovicích. Za zásadní považuji, že zájemci budou mít konečně možnost vidět všechna díla, která galerie vlastní a nejsou zapůjčena a nahlédnout trochu do zákulisí galerijní instituce. Pro mě samotnou je zásadní, že sbírkové předměty různých typů a autorů mám příležitost vidět pohromadě.
Máte pocit, že se v roce 2024 objevily nějaké specifické trendy nebo tendence, které ovlivnily celou scénu?
V oblasti sběratelského designu vnímám, že pro designéry je stále zajímavé a silné téma udržitelnosti, šetrného nakládání se zdroji a minimalizace odpadu. Všímám si ale také osvěžující tendence se vnitřně oprošťovat od přísné podřízenosti vůči těmto a jiným společenským tématům směrem k větší volnosti ve vyjádření, v tvaru, barvách a prosté radosti z tvorby. Tato tendence k určitému emočnímu napřímení, hledání inspirace v prostých věcech a vztazích jsou možná reakcí na jinak svíravý pocit, které vyvolává dění v Evropě i blízko za našimi hranicemi.
Co vás vloni vyloženě zklamalo, co se nepovedelo nebo nedopadlo podle očekávání?
Je toho bohužel dost… S velkými obavami sleduji turbulence na slovenské kulturní scéně a na Slovensku vůbec. Děsí mne představa, že bychom něco podobného mohli snadno dopustit i u nás. Po odvolání ředitele SND, ředitelky SNG Alexandry Kusé a dalších čistkách v kultuře je na řadě Slovenské centrum designu. Vzhledem k současné politické situaci a podivným krokům ministryně kultury balancuje instituce na hraně a každým dnem hrozí odvolání dlouholetého ředitele SCD Maroše Schmidta. Devastace kulturní infrastruktury může na Slovensku zásadním způsobem oslabit poznání a výzkum nejen designu, ale i dalších výtvarných oborů. Zdá se, že paní ministryně Šimkovičová vidí priority jinde, třeba v nové uvědomělejší a „slunečnější“ interpretaci národní hymny…
Podobnou frustrací a trpkostí mě naplňuje situace kolem Domu umění a Galerie současného umění a architektury v Českých Budějovicích a konce zdejšího působení Michala Škody. Je mimo moje chápání, že zastupitelstvo ve svém městě zadusí mezinárodně prestižní galerii s výjimečnou obsahovou náplní. A vynikající GVUO v Ostravě bych konečně přála realizaci dostavby budov podle návrhu Josefa Pleskota. Opravdu ji potřebuje.
Na co se v designu těšíte v roce 2025?
Na skvělý design! Na nové naděje a krásné realizace.
JAN PRESS
Ředitelem Moravské galerie je Jan Press od roku 2013. Vystudoval Dějiny umění a Muzeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a stavební fakultu na VUT v Brně. Pracoval pro Biskupství brněnské jako projektový manažer, ve stejné pozici působil v Moravské galerii od roku 2008. Stojí například za citlivou rekonstrukcí vily Dušana Jurkoviče v Brně.
Jaké 3 události nebo produkty považujete v designu v roce 2024 za zásadní?
- vstup Rockaway do Designbloku
- záchrana sklárny Květná
- výrazná instalace z lehaného skla Porta v Palazzo Isimbardi v Miláně navržená uměleckým ředitelem Lasvitu Maximem Velčovským
Máte pocit, že se v roce 2024 objevily nějaké specifické trendy nebo tendence, které ovlivnily celou scénu?
Například současné tendence v módě nejlépe za mě vyjádřil módní návrhář Jan Černý ve své olympijské kolekci.
Co vás vloni vyloženě zklamalo, co se nepovedelo nebo nedopadlo podle očekávání?
Asi nic takového nebylo.
Na co se v designu těšíte v roce 2025?
Že veřejnosti ukážeme náš Otevřený depozitář OPEN DEPO se sbírkou užitého umění a designu, pak se těším na retrospektivní výstavu Liběny Rochové v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Brně, na Milano Design Week a Designblok, který bude zase v jiných prostorách.
EVA SLUNEČKOVÁ
Novinářka, nadšenec do designu, umění a architektury. Vystudovala Teorii a dějiny umění na UMPRUM. Posledních pět let vede časopis o interiérovém designu, umění a architektuře ELLE Decoration. Každý měsíc vydává newsletter Design filtr s tématy úzce spjatými s designem a kulturou. Podporuje mladé talenty a proto letos opět zasedne v porotě soutěže Best in Design v rámci Zlin Design Weeku a je členkou kurátorské rady na festivalu Designblok.
Jaké 3 události nebo produkty považujete v designu v roce 2024 za zásadní?
Právě jsem sestavovala nominace na ceny EDIDA 2025, které práce z roku 2024 oceňují a musím si pyšně povzdechnout, že zajímavých, autorských a nezávislých projektů u nás vzniká spousta. Stačí vzpomenout na kolekci ručně vyřezávaného sběratelského nábytku Bloom of Bones Tadeáše Podrackého, které představil na veletrhu Design Miami, na druhé straně škály pak na studio Two Hundred Tons, kteří na Designbloku představili skvělou kolekci Unroll. Využívají v nich odolnost kovových trubek – nábytek tvoří z napůl rozřezaných rour. Díky mechanizaci je takový postup skoro bezodpadový a díky práškování a zvoleným barvám zase elegantní. Mým osobním objevem roku 2024 jsou překrásná svítidla z kolekce Day and Night a vázy Rebélie jara od Hany Hillerové Harper. Hana je poprvé ukázala na Designbloku a už s nimi také objela festivaly takřka po celé Evropě. S obojím všude sklízí úspěchy (vázy jsou aktuálně v milánské galerii Rossany Orlandi), jelikož se sklem pracuje úplně jinak, než by se očekávalo – dává prostor matu, neprůhlednosti a příjemně žlutému světlu lustrů. Je výtvarnice a toto je její vůbec první setkání s materiálem. Velmi mě potěšila i debutová kolekce variabilní knihovny od Josefa Tomšeje, v níž pracuje jen se dvěma prvky, přesto se jejich kombinací dá vytvořit lavice, komoda i knihovna. Z hlavy nemůžu dostat ani porcelánová svítidla Evy Pelechové a její nové značky EPIC nebo vázy z kolekce Struktury od TyFormy. A samozřejmě nesmím zapomenout na světový úspěch LASVITu a jejich instalace Re/Creation na milánském veletrhu a fantastickou zážitkovou večeři v instalaci Cirque.Menu na Designbloku, kde nádobí od Ivo Jedličky doprovodila famózní jídla Františka Skopce. Událo se toho mnoho!
Máte pocit, že se v roce 2024 objevily nějaké specifické trendy nebo tendence, které ovlivnily celou scénu?
Určitě se více dbá na celkový zážitek a jeho komplexnost – nejen estetika, ale i chutě a vůně byly součástí instalací od LASVIT a Cirque.Menu. Provázanost a péči o detail pozoruji i v baru Forbína nebo v nově otevřeném hotelu W Prague – v nich vidím určitou návaznost na celosvětový trend návratu zdobnosti a dekorativnosti, Art Deco a dřevěných obkladů či intarzií. Konec konců barvou roku Pantone 2025 je mocha mousse, která v sobě toto vše zahrnuje.
Co vás vloni vyloženě zklamalo, co se nepovedelo nebo nedopadlo podle očekávání?
Vyloženě zklamání si teď nedokážu vybavit žádné. Snad jen osobní poznámka – mrzí mě, že se hned první den mé výstavy Art House: Naše zahrada na Designbloku rozbilo nádherné dílo od Néphéli Barbas, které vyráběla speciálně pro tuto příležitost. Byla to skleněná socha Noctarium inspirovaná dílem Františka Hudečka s takovým vlastním vnitřním světem.
Na co se v designu těšíte v roce 2025?
Na větší důraz a implementaci udržitelných řešení do běžné praxe. Nedávno jsem se na toto téma bavila s jedním zkušeným designérem, který měl skvělý postřeh – pokud by měl do své práce započítat reálný dopad výroby na životní prostředí, jeho cena za ni by stoupla i trojnásobně. Často máme pro věci, služby nebo jídlo stanovené mentální limity, které se těžko překonávají, i když se nezakládají na realitě (příkladem může být cena masa, která by podle nezávislých průzkumů měla být až o 53 % dražší, aby odpovídala skutečným dopadům na životní prostředí). Přála bych si, abychom si v roce 2025 více vážili ruční práce, řemesla a energie, kterou lidé do tvorby věcí vkládají a dokázali se obklopovat těmi kvalitními.
MARTINA FREITAGOVÁ
Historička a teoretička umění. Je manažerkou programů pro veřejnost v galerii Kunsthalle a kurátorkou pro film v Centru Architektury a Městského Plánování (CAMP). Působila v marketingovém a tiskovém oddělení ve V&A Museum, Christie’s, State Art Collections Drážďany a jako vedoucí komunikace v Galerii Rudolfinum. Píše pro ELLE Decoration nebo pro časopis ABS portál o architektuře.
Jaké 3 události nebo produkty považujete v designu v roce 2024 za zásadní?
Z produktů je to určitě projekt young earth designérského dua JanskyDundera a kolektivu kolemhliny. Pečlivé studium materiálového potenciálu, jenž stojí v opozici k masové produkci a těžbě, dalo vzniknout kolekci nadčasových stolů. Využívají mimo jiné zbytkovou hlínu z výkopů metra D!
Mezi události roku pro mě bylo znovuotevření Grand Hotelu Evropa, dnes W Prague. Hlavní architektka za studio Chapman Taylor Prague Pavla Doležalová dohlížela na zachování bohaté designové historie hotelu a zároveň navrhla nové nápadité prvky v čele s pompézním lustrem z dílny české Preciosy. Stojí zajít na prohlídku spojenou s drinkem nebo kávou.
Událost a zároveň produkt v sobě spojila prezentace svítidel BOMMA Flare navržených Kateřinou Handlovou. Instalace v kostele svatého Salvatora pod kuratelou studia Lunchmeat ukazuje kreativní potenciál svítidel, které navazují na sklářskou historii a zároveň jsou variabilní pro současný interiér. Působivé a meditativní.
Máte pocit, že se v roce 2024 objevily nějaké specifické trendy nebo tendence, které ovlivnily celou scénu?
Myslím, že se hodně proměňuje, jak se mluví a přemýšlí o udržitelnosti, posouvají se materiálové i estetické hranice. Také spolupráce s tradičními manufakturami je stále běžnější, především na poli skla. Mladí designéři vnímají jeho důležitost a i díky projektům, jako je výstava Made by Fire, se dostávají do povědomí široké veřejnosti a definují českou kreativní scénu.
Co vás vloni vyloženě zklamalo, co se nepovedelo nebo nedopadlo podle očekávání?
Úspěch Adama Kvačka, který se prezentoval se svým spekulativním projektem Paradox of Isoëtes o produkci odpadu v designu na prestižní prohlídce Alcova v Miami, ukázal na bolestnou skutečnost, jak málo projektů se od nás dostane za hranice a otevřel otázku, jestli u nás existuje dostatečná podpora takové prezentace českého mladého designu v zahraničí.
Na co se v designu těšíte v roce 2025?
Těším se na výstavu finalistů a finalistek Czech Grand Design v Kunsthalle Praha, protože propojuje současné umění s designem a pátrá po možnostech ne vždy snadného představení produktů v galerijním prostředí. Hravý a surreálný přístup dua shotby.us zaručuje neopakovatelný zážitek.
