Adame, patříte k nejmladší generaci designérů, před kterou okolnosti staví řadu nových výzev. Cítíte z nich vy sám obavu nebo je vnímáte jako profesní výzvu?
ADAM: Necítím obavy. Dnešní dobu vnímám takovou jaká je. Každá doba přináší své problémy a výzvy, které designér musí zpracovávat. Správnou cestou je pro mě reagovat právě na aktuální stav společnosti.
Máte pocit, že ve vašem okolí rezonuje větší odpovědnost k životnímu prostředí? Stává se to přirozeným mind setem i vašich spolužáků?
ADAM: Životní prostředí je jedno z nejdůležitějších témat současnosti. V různých formách rezonuje ve společnosti, médiích i třeba ve vědecké komunitě. Takže abych navázal na předchozí otázku, je to právě o kontextu, ve kterém člověk pracuje a přirozeně se toto téma pak stává mind setem lidí, kteří tuto dobu tvoří. Je to volbou a zodpovědností tvůrce na takový kontext reagovat.
Vaše aktuálně oceňovaná práce Paradox of Isoëte chce upozornit na problematiku mizejících druhů. A to relativně logickým způsobem - udělat je užitečnými pro člověka. Můžete popsat konkrétní postup, jak na to?
ADAM: Můj projekt není návodem k udržitelnosti. Naopak lehce ironicky poukazuji na zjednodušená řešení, která naše společnost často volí, když očekává okamžité výsledky, místo aby se problematikou zabývala holisticky. Občas mám pocit, že si vytváříme jakýsi paralelní vesmír, obklopeni jednoduchými otázkami, abychom mohli efektivně přinášet odpovědi. Ale přitom je potřeba se na problémy podívat z širší perspektivy. Zjistíme, že často je odpověď mnohem složitější.
Není to ale paradox? Vše, co v dějinách člověk považoval za užitečné, má naopak tendenci maximálně vytěžit ve svůj prospěch. Nestál podobný antropocentrismus naopak na počátku hubení druhů? Není pro přírodu lepší, když je člověku neviditelná?
ADAM: V mém projektu komentuji nadprodukci některých druhů nepřirozené monokultury které jsou člověku k užitku a ty pak vytěžuje. Tím ale potlačuje všechny ostatní. Tyto utlačované druhy pak přesouvá do národních parků, zakonzervovaných ostrovů naší představy divokosti a nedotčenosti, kde uměle druhy chrání a tento proces se znovu stává nepřirozeným.
Přírodě na neviditelnosti nezáleží. My ničíme prostředí ve kterém sami žijeme. I když po nás zbude spálená zem, příroda si planetu vezme zase zpět. Často říkám, že člověk je jen jednou z dalších katastrof pro planetu a přírodní druhy, podobně jako například doba ledová. S přírodou bychom měli soužít pro vlastní prospěch a vlastní přežití. Pro to je potřeba brát přírodní druhy jako rovnocenného partnera.
Kdy a proč vás vlastně napadlo podobný problém řešit?
ADAM: K přírodě z pohledu vědy mám vztah skrze svou rodinu. Od dětství jsem měl možnost pozorovat vědecké přístupy a přemýšlet, jak s přírodou zacházíme. Jde o potřebu člověka chránit se skrze porozumění. Díky porozumění, ať už reálnému nebo domnělému, se nám může dostávat pocitu bezpečí, až moci a neohroženosti. To mi připadá fascinující.
Nedávno jste projekt představil v Miami na tamním veletrhu. Jak se vám povedlo se tam dostat?
ADAM: Byl jsem pozván. Ale popravdě nerad bych, aby účast v Miami, nebo jinde nějakým způsobem přebila vnímání projektu jako takového.
Celá idea je hodně konceptuální, sklízí ale pozitivní ohlasy, účastnil jste se Diploma Selection i veletrhu v Miami. Proč myslíte, že právě váš přístup tak rezonuje?
ADAM: Výzkumný přístup je zajímavý tím, že otevírá témata blízká většinové společnosti, komentuje aktuální problémy, s nimiž se může člověk ztotožnit. Já rozhodně nejsem první, kdo vytváří výzkumný projekt. Myslím ale, že můj přístup je specifický vtipem, multimedialitou a vizualitou. To vše pomáhá diváka zaujmout. Téma otevírám, ale nechávám lidem prostor pro vlastní porozumění, vyhýbám se zkratkovitému řešení. Jde mi o to přimět lidi k zamyšlení.
V Miami vystavoval v té době i Tadeáš Podracký nebo The Chemistry gallery. Narozdíl třeba od veletrhu v Miláně to je skromnější zastoupení. Co vám osobně a profesně tato prezentace dala?
ADAM: V souvislosti s konceptem mého projektu si cením například možnosti spolupracovat s místní Botanickou zahradnou Fairchild Tropical Botanic Garden. Obecně bych řekl, že Alcova Miami je jedinečná platforma pro setkávání zajímavých lidí z oboru ať už jde o tvůrce/kyně, kurátory/ky, návštěvníky/ce nebo novináře/ky.
Design, především ten světový, nad udržitelností a odpovědností oči nezavírá a podobné projekty jsou na mezinárodním poli vidět často. Ne tak v Česku. Proč myslíte, že pro české designéry toto není téma?
ADAM: Proporčně mi připadá zastoupení lidí, kteří se věnují udržitelnosti v Česku, srovnatelné. Ve světě je také stále silná tendence přistupovat k designu pragmaticky. Připadá mi, že u nás je na rozdíl od mezinárodní scény jen menší spotlight na udržitelná témata a lidé, kteří se zabývají kritičtějším, nebo výzkumnějším přístupem k přírodě často stojí mimo centrum dění, nebo bývají zařazovaní do jiných kategorií - od neziskovek, výzkumu, startupů, vzdělávání až třeba po umění, i když často uplatňují designerské přístupy. I když si myslím, že se přemýšlení nad pojmem design ve světě i v Česku mění.
Podobné přehlídky jako ta v Miami ale často sklízejí i kritiku právě za svoji neohleduplnost k životnímu prostředí, cestují na ně letecky tisíce lidí, vyrábějí se jednorázové instalace atd. Měl jste dilema, jestli chcete být součástí, nebo to zkrátka byla příliš sladká výzva?
ADAM: Jde o komplikovanou otázku. Nechci se pasovat do soudce, který rozhoduje, kdo má a kdo nemá právo cestovat nebo vystavovat. Je potřeba brát v potaz význam a dosah projektu a dopad na životní prostředí. Ale s klidným svědomím můžu říct, že v mém případě účast na eventu smysl měla. Projekt přinesl do tohoto prostředí nová témata. Výzkumný a kritičtější projekt oslovil návštěvníky především právě kvůli nevšednímu přístupu, který v Miami není běžný - a o tom přímo platforma Alcova Miami je. Přinášet evropské přístupy k designu na druhou stranu Atlantiku.
Jaké další plány s Paradox of Isoëte máte?
ADAM: Rád bych projekt rozšířil. Každá kapitola tohoto projektu se dá rozpracovat. Dále bych jej rád představil při dalších příležitostech v Evropě i mimo ni. Paradox of Isoëte pořád pokračuje. Můžete se brzy těšit na novinky.
ADAM KVAČEK
Produktový designér Adam Kvaček se primárně zaměřuje na výzkum designu, který klade důraz na kontext. Vystudoval Ateliér produktového designu na pražské UMPRUM a svou práci stihl odprezentovat na světových přehlídkách Alcova Miami, Milan Design Week nebo Dutch Design Week, a ve městech jako New York nebo Brusel. Místní publikum jej mohlo spatřit na festivalu Designblok jako finalistu v Diploma Selection, nebo jako kustoda v pražském CAMPu. Do budoucna by rád pokračoval v prohlubování výzkumu, který odstartovala jeho diplomová práce. „Dále bych chtěl upevnit pozici kritického designu v českém prostředí a propojit instituce, kterým design není vlastní, s metodami, které design může nabídnout.“
