Špetka historie
Staronová technická památka se plně otevřela všem návštěvníkům 22. března na Světový den vody. Příznačné oslavy byly jistě namístě, neboť stavby byly od svého vystavění prvně k vidění jako trojice. Vodojemy Žlutý kopec, jak už název napovídá, sloužily Brnu v druhé polovině 19. století pro uchování pitné vody. Bylo jich třeba hlavně kvůli posílení vodovodní soustavy pro rychle se rozrůstající město. Monumentální stavby sloužily svému účelu až do roku 1997, kdy byly odstaveny. Dokonce hrozilo jejich zbourání. V roce 2019 se podařilo areál na Žlutém kopci prohlásit za nemovitou kulturní památku a začala jejich postupná obnova. Zatímco se první z vodojemů otevřel již před čtyřmi roky, na kompletní trio jsme si museli trochu počkat.
Evropské unikáty
Každá nádrž je svou architekturou unikátní a lze na ní velmi dobře pozorovat postup a technické možnosti doby. Podobnými exempláři mohou být brány v potaz jen istanbulské cisterny Yerebatan. Co tedy prošlo změnou? Aktuální podobu nádrží měl na starosti architekt David Prudík, který nechal vodojemy vyčistit a zakonzervovat pro další generace návštěvníků. Dosazeny byly pouze vchody a schodiště do samotných prostor. Nutno podotknout, že více než citlivě.
Katedrálové podzemí
Prostory jednotlivých nádrží jsou monumentální. Však aby ne, dohromady se jejich kapacita vyšplhala až na 33 milionů litrů vody. Odzbrojí svou velikostí a zároveň přinášejí magický moment. Jakousi posvátnost místa podtrhuje osvětlení. Každá elektroinstalace byla řešena individuálně, třeba jako u třetího nejmladšího vodojemu skrytá v odvodňovacích kanálech. Pojďme si představit jednotlivé unikáty.
Konstrukci a systém inspirovaný Anglií přivezl do Brna Thomas Docwry. Dle jeho návrhů byl první vodojem vystaven už v roce 1874. Nosný systém je utvořen z mohutných cihelných zdí. Využívaly se tzv. ostře pálené cihly, které prošly žehem 1000 stupňů, až se slynuly cihelný kámen, který byl vhodný pro konstrukce. Jako jediná stavba z trojice nemá vodojem rovnou podlahu a kopíruje vrchní klenby. Dojem nekonečna je přímo iluzionistický.
O něco mladší cihlová stavba z pera brněnského inženýra Emila Procházky, který konstrukci zjednodušil. Z rovného betonového dna vyrostlo sedmdesát pilířů podpírajících valené klenby. Červené cihly byly tentokrát strojově vyráběny brněnskými cihelnami.
Benjamínek tria dokončený v roce 1917 se pyšní nejsložitějším tvaroslovím kleneb, které se potkává s technickou čistotou monolitického betonu. Stavba, která by mohla být uměleckým dílem. Tentokrát „vše zůstalo doma“ a návrh připravilo projekční oddělení Městských vodáren.
Pro lepší okolí
Park je koncipován jako otevřený s nově vysazenou zelení. Chodníky směřují k žlutému domku hlídače vodojemů, který našel novou funkci v podobě návštěvnického centra, nový je také výtah, který ústí do prvního ze zděných vodojemů. Spolu s 03 se staly dostupnou památkou i pro návštěvníky s pohybovým omezením.
Původní domek byl, vzhledem ke špatnému statickému stavu, rozebrán a po podsklepení se dle historických dochovaných prvků zrekonstruovala i jeho fasáda. Že by se zde prolnulo označení Žlutý kopec? Park je osázen mobiliářem Woody české firmy mmcité. V parku funguje několik pochozích povrchů od pečlivě skládané cihelné dlažby, která vede až ke vstupu, až po přírodní mlat typický pro parkové plochy.
Materiálová hra
Trochu odbočíme. Vzpomínáte si na oceňovanou rekonstrukci hradu Helfštýn? Zřícenina hradu byla osazena současnou architekturou s novou užitnou funkcí. Velmi čitelně, díky výběru materiálu, je snadné při každém pohledu určit, co je nová přístavba. Stručně a jednoduše sdělená myšlenka nového v pomoci zachovat to dřívější. Stejný přístup u vodojemů zachoval i David Prudík.
Díky materiálům a barevnému řešení lze rozlišit nové konstrukce od těch původních. Na stěny a podlahy nových zásahů, dům hlídače s přístavbou nebo například na vstupní prostory do vodojemu 02 byl vybrán pohledový beton, který podtrhuje industriální směr stavby.
Materiál, který nádherně stárne a svou filozofií odráží čas? Zkorodovaný plech Corten se svou rezavou barvou je rozhodně eye-catcher. Byl použit jak v parku, tak i na opláštění přístavby k původnímu domku hlídače.
Černý nátěr oceli pojaly nové zámečnické výrobky. Naproti tomu do hlavních vstupních prostor byla vybrána pomněnkově modrá, která – stejně jako hladina vody – zrcadlí účel samotné stavby.
Zajděte někdy na křižovatku ulic Tvrdého a Tomešova. Brněnské vodojemy jsou rozhodně „must see“ a jsou zářným důkazem toho, že se přece jen umíme o své dědictví starat.
