Barvířka leží v malinké vesnici Úvaly, pár kilometrů od Valtic. Jiří Rokoský objekt pořídil před dvěma lety. „Nebyl ve špatném stavu, nicméně vyžadoval komplexní zásah, aby splnil náš záměr mít z něj fresh stavení s prvky, které odkazují na doby minulé,“ přibližuje majitel. Běloskvoucí dům má tvarosloví typické pro zdejší vesnické domy. Z ulice tak vidíte jen vnější fasádu. Ta pravá krása se skrývá po vstupu dovnitř, kde měla řada obyvatel malebné zelené dvory a atria. Stejné je to i na Barvířce. Když projdete skrz vrata, objevíte se ve venkovské oáze klidu a ticha. Jiří Rokoský, původní profesí právník, objevil kouzlo domu náhodou. Je to již jeho třetí ubytovací objekt, a jak říká, uzavřené nákupy nejsou, „musí to ale cinknout přes nos“. Jako u Barvířky.
Ačkoliv je velkorysý dům se třemi ložnicemi, spacím patrem a úchvatným proskleným obývacím pokojem dotažený do každého detailu, s architektem na jeho renovaci nespolupracovali. „Až se trochu stydím, ale ne. Chtěli jsme to udělat rychle a v našem osobitém pojetí. Takže jsme si to vymysleli kompletně sami,“ vysvětluje, proč se do práce pustili sami. Na čas se proto i na jižní Moravu s rodinou přestěhoval. Ostatně jeho přítelkyně z Valtic pochází a naturel místních mu byl vždy sympatický. „Až jsem se občas bál vycházet ven, aby mě někdo neodchytil a nezatáhl na skvělé místní víno, anebo ještě lépe, na celou knihovnu pálenek,“ říká s nadsázkou Jiří Rokoský.
Regionální charakter místa se snažil do objektu promítnout přirozeně a nenásilně. Jediný „divoký“ prvek je malba, která krášlí vnější fasádu. Trochu připomíná slavné barevné malby Zdeňka Sýkory. Odrážejí ale především původní funkci, kterou Barvířka mívala. Předešlá majitelka byla totiž akademická malířka, a i proto je hlavní obytná část koncipována jako prosvětlený, otevřený ateliér. A nutno dodat, že právě jeho genius loci je ten nejsilnější z celé Barvířky. Ať už je slunné počasí, nebo přijde letní bouřka, když ji pozorujete skrze velká okna, cítíte nepopsatelný zen.
Celková renovace nezabrala víc než půl roku. „Rozhodli jsme se jít cestou, která nevyžaduje stavební povolení,“ vysvětluje majitel, jak se jim podařilo mít vše hotové v tak šibeničním termínu. Cílem bylo všechno vyčistit, prosvětlit a nechat vyniknout objevené, původní prvky. Mezi ně patří třeba původní záklopový strop s trámy, který při renovaci objevili. „Vykřikl jsem radostí!“ netají nadšení Jiří. Zbytek domu se nese v minimalistickém duchu, kterému vládne bílá barva. I díky ní máte uvnitř Barvířky občas pocit, že nesedíte na dohled od Mikulova, ale spíš v St. Tropez.
Charakter typický pro jihomoravské vesnice ale i tak Barvířka nezapře. Třeba i díky modře nabarveným oknům, jejichž odstín často najdete například na výmalbě místních sklepů. Majitelé ale nechtěli jen vytvořit místo, které vás přenese do minulosti. Naopak Barvířka je plná moderního vybavení, které vám dovolí užít si naplno vymožeností 21. století. Hlavní devízou zahrady tak je, kromě malebného zastřešení, kde lze do rána koštovat, i možnost promítat své oblíbené filmy na bílou zeď přilehlého stavení. Ostatně i tento moment patří mezi majitelovy nejoblíbenější. Nakonec ale přiznává, že podstatou ubytování je „skvělá moravská atmosféra“. A vychutnat si ji právě v Barvířce je naprostý win win!
