Na Rohanském nábřeží nedaleko lávky Holka spojující pražské čtvrti Holešovice a Karlín vás od letošního května upoutá velká rohová výloha prezentující propracované designové židle. LD Seating sice showroom na této adrese má už několik let, do změny jeho estetické i dispoziční stránky se ale firma rodiny Hurábových pustila teprve nedávno a právě výlohy jsou jedním ze stěžejních prvků, které se na adrese výrazně proměnily.
„Když jsme se do prostoru před několika lety přesunuli, tak to pro nás jako pro firmu byl velký krok vpřed, ale také velká investice, protože prostor je náš. Dostali jsme se do krásného místa, nicméně tehdy jsme se do větší rekonstrukce zatím nepouštěli. Předchozí kuchyňské studio tedy zkrátka bylo z prostoru stále poznat. Nastěhovali jsme se víceméně do toho, co v prostoru bylo, a po pár letech nás to začalo dobíhat,“ vypráví Jakub Huráb.
Vizuál a celkové vnímání značky se LD Seating snaží stále posouvat a když začali létat do Londýna na Clerkenwell Design Week, přicházely diskuse o rekonstrukci pražského showroomu stále častěji. „Čtvrť Clerkenwell je plná showroomů všech světových značek. Tam nám došlo, že bychom se do rekonstrukce našeho showroomu už měli skutečně opřít. A někdy tou dobou s podobným nápadem přišel i Mirek z archicraftu, a tak jsme se o tom začali bavit.“
PODLAHA, SVĚTLA I DISPOZICE
Architekt Mirek Krátký firmu LD Seating znal i díky tomu, že v prvním ateliéru sedával na židlích právě z jejich výroby. Bylo mu sympatické, že se jedná o českou značku, a když na jednom z veletrhů potkal Jitku Hurábovou, zakladatelku firmy, a následně si prohlédl pražský showroom, zjistil, že prostor má určité rezervy a nekoresponduje s kvalitními produkty.
„Byl jsem tak drzý, že jsem se odhodlal paní Hurábové říct, že ten showroom může být daleko lepší. Že to zkrátka není ono. Myslím, že Hurábovi už to věděli, ale možná jim to o to víc začalo vrtat hlavou. Já jsem to nebral jako lovec zakázek, z mé strany šlo o upřímné sdělení. A oni si na nás pak nějak vzpomněli,“ vzpomíná Mirek na začátek spolupráce.
V původním prostoru poukazoval například na dlažbu na podlaze, která vytvářela akusticky nepříjemné prostředí. „Bylo vidět, že je to reziduum kuchyňského studia bez nějaké větší adaptace na to, že se tu teď vystavují drobnější věci – židle a kuchyňský ostrůvek jsou úplně jiné hmoty. Šlo o interiér bez názoru. Světla byla udělaná spíš na velké celky, vůbec nešlo nastavit osvětlení na jednotlivé produkty. Nebylo tam ani dobře vyřešené členění na zóny. V showroomu je potřeba vytvořit místo pro práci lidí, kteří tam jsou permanentně, potřebují vymezit místo na jednání, také na ad hoc jednání přímo u produktů, na prezentaci vzorků, na sklad produktů, které nemusí být na očích, na zázemí. Bylo znát, že to je udělané narychlo, aby se prostor dal používat, ale nebylo to s velkým rozmyslem,“ vyjmenovává architekt nedostatky původní podoby showroomu.
VPŘEDU ŽIDLE, VZADU MINIMALISMUS
„Dohodli jsme se, že to pojmeme od A do Z. Ne jen tak, že uděláme nějakou výtvarnou studii a odejdeme, ale že s tou realizací pomůžeme od konceptu až po zametení posledního smítka. Koncept se Hurábovým líbil – vzdušností, světlostí a minimalismem. Produkty LD Seating jsou různě tvarované a barevné, i proto jsme se snažili o neutrální pozadí,“ vysvětluje Mirek a dodává, že někteří architekti by mohli mít pocit, že se v prostoru dostatečně nevyřádili.
„Můj úkol tu byl trochu potlačit ego,“ přiznává. „Ne, že by to bylo těžké, ale musel jsem hlídat celý tým, aby nevymýšleli moc obsahu. Protože ten samotný prostor je krásný už tak, jak je, stejně tak produkty. Náš úkol tedy nebyl tvořit architekturu, která by byla výrazově silnější než ty produkty, ale naopak s pokorou udělat zadní plátno, malíř by to nazval jako třetí plán. Před sebou vidím židli, vzadu vidím sedačku, ale celé je to obestřené neutrálním prostředím, které mě vůbec neruší. Naopak mi umožňuje soustředit se na daný produkt. Je to showroom jednotlivých artefaktů, není to byt, kde můžeme řádit. Jsme zvyklí dělat rezidenční projekty, kde klientům záleží na výrazu, ale tady jsme se museli chovat pokorně a myslet na produkt, nikoliv, že uděláme nějaký tvar, který na sebe bude strhávat pozornost.“
Podle Jakuba Hurába rekonstrukce dopadla podle představ. „Velmi dobře se na nás připravili, protože my jsme se do návrhu zamilovali hned napoprvé,“ potvrzuje. „Pamatuju si, když jsem poprvé otevíral to PDF s prvotní studií – hned se mi to opravdu líbilo. Dostali jsem se tak do fáze, že když jsme si představili, že bychom tohle neudělali, tak by nás to mrzelo. Pak už jsme jen přemýšleli nad konkrétními věcmi, co a jak udělat, než jestli vůbec.“
KOMPROMISY STRANOU
Následná realizace probíhala systémem „open book“, kdy hlavní dodavatelská firma otevře karty a dává nabídky na dílčí subdodávky koncovému klientovi. „My jsme si nechali své místo architekta. Sice děláváme menší realizace, ale na tento prostor jsme si sami úplně troufat nechtěli, tak jsme přizvali realizační firmu Unlimit DB. Optimalizovali jsme materiály, ceny a nějakým hrubým rozpočtem jsme se dostali na hladinu, kterou nám vedení firmy zastropovalo a řeklo, že to je pro ně akceptovatelné. Dělali jsme všechno pro to, aby se nám společně povedlo tyto peníze nepřekročit a jestli se nepletu, tak se to povedlo,“ popisuje Mirek realizační proces.
Touto metodou se tak obě strany vyvarovaly obvyklým kompromisům například při realizaci kancelářských projektů. „Klasická bolest bývá, že vám dají budget na tisíc metrů čtverečních, jenže se za něj dá ve skutečnosti udělat ani ne polovina. To tady nebylo, protože my jsme měli budget otevřený a teprve, když se udělal hrubý, ale dobře zpracovaný odhad, tak se začalo mluvit o tom, že to je cena, kterou budou, nebo nebudou akceptovat. Finančně, technicky, ani termínově nebyl třeba žádný kompromis. Byl to zdravý projekt,“ hodnotí architekt.
LÁTKY S DENNÍM SVĚTLEM
U produktů LD Seating je stěžejní velká variabilita látek, vzorů a barev, proto bylo třeba myslet i na funkční umístění vzorníků. Ty jsou zde nakonec v podobě variabilní kolíkové plochy, kam je možné je pověsit. Nechybí i stoleček, který umožňuje dát jednotlivé látky vedle sebe. „Jsem rád, že se na to u zadání myslelo. Zákazníci přijdou a většinou si povytahují židle z různých míst, naskládají si vše vedle sebe, přikládají látky, zkouší je a porovnávají. Něco takového nám před tím velmi chybělo, látky jsme měli zastrčené na vozících, což sice fungovalo, ale nevypadalo to dobře. Teď je to navíc ještě krásné. Víc se myslelo i na to, aby mohli v showroomu příjemně fungovat i architekti, kteří k nám přijdou vzorovat,“ oceňuje Jakub Huráb.
„Pro mě jako pro architekta bylo zásadní mít vzorkovací místa u denního světla,“ doplňuje Mirek. „Kdykoliv kdekoliv řeším materiál, texturu či barvu, tak potřebuju denní světlo. Pokud je to v zasedačce tmavé, což shodou okolností sami máme v ateliéru, tak klientům nedovolujeme, aby nám tam odsouhlasili vzorky. Vždycky ta plocha musí být do dvou, maximálně do tří metrů od okna, což se v showroomu LD Seating povedlo.“
NÁMĚSTÍ S OPTICKOU ILUZÍ
Světlo tu hraje roli i na stropě, kam architekti umístili barisolový podhled. Prostoru chyběla hierarchie, a tak Mirek Krátký vymyslel jakési náměstí a cestu od něj ke vstupu označil jako bulvár. Náměstí se pozná na první pohled právě podle světelného barisolu a jde o středobod celého prostoru.
„Mám z toho neskutečnou radost, nejdřív jsme si hráli s nějakým druhotným řešením pomocí vypínaných látek a podobně, ale potom jsme sáhli po poměrně standardním materiálu, což dnes už barisol je. Detail z hran se povedlo udělat tak dobře a precizně, že když na to pomyslné náměstí vcházíte, máte pocit, že je nad vámi nekonečná díra do nebe. Je to provedené tak vyšperkovaně, že se v té perspektivě člověk úplně ztrácí a skoro má potřebu vyjít ze showroomu ven a hledat, kde ten komín končí.“
DO KANCELÁŘÍ I DOMŮ KE STOLU
Přestože LD Seating v prodeji stále funguje především jako B2B, nejen v pražském showroomu rádi přivítají také koncové zákazníky, kteří si přijdou vybrat svoji novou designovou židli. Není potřeba si domlouvat schůzku, showroom má od pondělí do pátku pevnou otevírací dobu.
Při otevření showroomu na začátku léta firma uvedla model Lotus, který navrhnul designér Martin Ballendat. Židle z dřevěné skořepiny z dubové nebo ořechové dýhy jsou dostupné jako konferenční a barové modely. „Design židle je charakteristický otevřeným okénkem mezi sedákem a opěrákem, což zajišťuje lehkost a snadnou manipulaci. Opěradlo je širší než sedací část, což vytváří designové křivky připomínající tvar květu. Odtud také pochází název Lotus symbolizující nejen tento tvar, ale i určitý stav mysli,“ přibližuje designér, který pro LD Seating navrhl také otočnou pracovní židli Arcus oceněnou v loňském roce Red Dot Award.
V showroomu také nechybí modulární sezení Nido, které se dá kombinovat různými způsoby. Vytváří téměř neomezené možnosti sedacích aranžmá a hodí se proto například do relaxačních zón ve firmách nebo do veřejných prostorů.
