Denisa Strmisková není na místní scéně nováčkem, své studio založila již v roce 2015 a za dobu jeho trvání nasbírala hned několik ocenění. Architektka je původem z Olomouce, studovala však v Praze. Její kroky zde překvapivě nevedly na fakultu architektury, ale vystudovala scénografii na pražské Divadelní akademii múzických umění (DAMU). Interiérový design ji zaujal již při škole, a nakonec se mu po dokončení studia rozhodla věnovat naplno. Studium scénografie ji však v tvorbě nepochybně ovlivnilo, sama uvádí, že je pro ni klíčové věnovat maximální pozornost klientovi a jeho představám o navrhovaném prostoru „pochopit vše jako příběh nebo literární předlohu, se kterou vždy začínáte práci jako scénograf“ zároveň připomíná i důraz na méně viditelný rozměr interiéru – jaké emoce v nás daný prostor vyvolává.
Jasná vize
I to může být jedním z důvodů, proč navázala spolupráci se známým pražským řetězcem Ambiente, který si, jak již plyne z názvu, na atmosféře svých podniků zakládá. Zasloužila se například o rozkvět zahrádky v karlínském bistru Eska, podílela se také na renovaci kavárny Savoy či na návrh zahrádky restaurace Čestr. Právě restaurace Čestr je oblíbeným projektem jednoho ze zakladatelů studia Master&Master Ondřeje Zity: „Spojení našich subtilních kovových židlí Roxor s masivními dřevěnými stoly, které Denisa navrhla, vytvořilo unikátní atmosféru, která dokonale podtrhla celkový koncept restaurace.“ České duo, které se zaměřuje na výrobu funkčního a nadčasového nábytku, si Denisa ke svým projektům přizvala hned několikrát. Prolínání hranic návrhu designu a výroby konkrétního nábytku pak komentují slovy „Hranice mezi návrhem a výrobou je někdy hodně rozostřená. Spolupracujeme s Denisou jako s partnerem, který přichází s jasnou vizí. Naším úkolem je tuto vizi přetavit ve funkční a esteticky působivý kus nábytku.“
Posledním společným projektem, který pro Ambiente vytvořila, je větší rekonstrukce Brasileira, která má sloužit jako osvěžení oblíbené restaurace. V duchu podržení atmosféry místa se zde velká pozornost kladla na osvětlení: „Vymysleli jsme pro Brasileiro odlišnou světelnou atmosféru pro různé části dne, zaměstnanci budou moci ladit barevné podtóny – cílem je prostor barevně rozehrát.“ Pro některé překvapivým momentem návrhu je pak práce s vůněmi. „Vůně dotvářejí celkový dojem, oslovili jsme spolupracovníky a společně konzultujeme jejich proudění prostorem, vybíráme správné momenty, kdy by je měl host zaznamenat. Musí se míchat rafinovaně - zážitek by měl být komplexní,“ komentuje smyslové kvality návrhu Denisa.
Nadšení a elán
Sama říká, že práci v týmu vnímá jako esenciální pro obor architektury. „V začátcích, kdy jsem pracovala sama, jsem se po delší době v projektu už ztrácela.“ Vyzdvihuje také důležitost mezioborové spolupráce „ráda zapojuji nebo konzultuji návrhy s kolegy napříč obory, vnášejí do projektu další úhly pohledu.“ K navázaným spolupracím se navíc často vrací v dalších projektech. Jedním takovýmto partnerem je i grafické studio Kosatko, jejichž spolupráce začala právě na proslulém projektu olomouckého hostelu Long Story Short. „S Denisou se známe dlouho, ale u prvního většího projektu jsme se potkali v Long Story Short v Olomouci, kde si to všechno skvěle sedlo a troufnu si říct, že je tomu tak dodnes,” přiblížil začátky spolupráce Jan Košátko, zakladatel grafického studia, které stojí za vizuální identitou hostelu. “Proces a přístup se mění u každého z nás, každý máme svou vlastní praxi, projekty a klienty. Pro mě je ale vždy důležité nadšení a elán, které Denisa má, proto s ní rád spolupracuji,” popisuje evoluci společné práce. I on vyzdvihuje benefit mezioborové spolupráce: “Největší přínos je samozřejmě pro zadavatele, který by oboje stejně musel nějak řešit. Takhle má k dispozici sehrané týmy schopných lidí z více oborů. Zároveň si spolu rozumí, což taky nemusí být vždy samozřejmostí.” Při otázce na případné profesní neshody a rozdílné názory estetických vizí pak pokládá na první místo vzájemnou důvěru, která je základem fungování každé spolupráce: “Na začátku ma každý nějakou vizi, která se v průběhu procesu formuje a vyvíjí. Během toho je čas vést dialog, abychom se potkali tam, kde potřebujeme.” Za tento společný počin, kde Denisa stojí za návrhem interiéru a Studio Kosatko mělo na starost hlavně grafický design a vytvoření grafické identity hostelu, si odnesli hned několik ocenění. Mimo jiné ocenění Interiér roku pro ročník 2017, Národní cenu za architekturu 2018 z Grand Prix architektů, která byla zároveň historicky prvním oceněním této soutěže za interiérový design, dále pak ocenění z rukou Amazing Places a zařazení do výběru deseti nejlepších hostelů, který sestavil The Guardian.
Zakladatel studia Kosatko přiblížil, jak vlastně přistoupit k tvorbě vizuální identity u konkrétního projektu: „Existuje hodně procesních nástrojů, které pomáhají úspěšně zdolat cesty napříč celým projektem, ale pokud se bavíme o architektuře, tak hlavní výhodou je, že je tu konkrétní místo, objekt, materiál, světlo, atmosféra. Vždy je z čeho vycházet a na co navazovat. Nesnažím se někam násilně vnucovat, dá se říct, že v tomto směru mnohem častěji více poslouchám, než mluvím.” Hostel Long Story Short považuje z hlediska vizuálního přístupu z jejich společné spolupráce s Denisou za graficky nejkomplexnější, sám také komentuje, že se na místa spojená s projekty, kde se kloubí grafický design s architekturou rád vrací: “Výhodou všech projektů spojených s interiérem nebo architekturou je to, že se dají navštěvovat, že se do nich lze po čase vrátit, prohlédnout si je s odstupem a znovu si užít jejich atmosféru.”
Mezi další společné projekty pak patří rekonstrukce Červeného kostela v Olomouci. Olomoucký neogotický kostel z roku 1902 od roku 1959 sloužil jako depozitář knih Vědecké knihovny města a nebyl tak veřejnosti přístupný. Za projektem stojí olomoucký ateliér atelier-r, který proměnil budovu kostela na nový kulturní prostor, který se tak může stát jedním z hlavních kulturních ohnisek města. Součástí komplexní rekonstrukce je také přístavba nacházející se mezi hlavní lodí kostela a ředitelstvím knihovny. Propojující článek tak umožnil vytvořit společný vstupní prostor pro oba objekty, přibyla také kavárna. “Krystalická hmota nového objektu reaguje na neogotickou formu Červeného kostela. Rovněž půdorysná stopa nové části vychází z jeho půdorysného členění,” popisují architekti z olomouckého ateliéru. Právě na detailní řešení interiéru přístavby si architekti přizvali Denisu Strmiskovou a její studio a vzniklo tak množství zajímavých detailů a originálních interiérových prvků. Najdeme tady například svítidla z dílny montrealského studia Lambert et Fils nebo studia Kaia. Na tvorbě vizuální identity se opět podílelo spoluprací ověřené studio Kosatko. Otevření veřejnosti se autoři dočkali v květnu minulého roku. Od té doby se celému kreativnímu týmu podařilo odnést hlavní cenu v kategorii Veřejný interiér Czech interior award, Interiér roku 2023 v kategorii Veřejný interiér II a vysloužili si také nominaci v letošním ročníku České ceny za architekturu.
Rozměr důvěry
Dalším zajímavým projektem z jejího portfolia je pak realizace kulturního centra KUMST, které se nachází v Brně a na kterém spolupracovala s místním studiem KOGAA. Jedná se o místo, která má sloužit jako platforma k navázání spolupráce mezi jednotlivými umělci, které by umožnilo vzájemnou inspiraci a učení. „Je také místem otevřeným veřejnosti, místem, které umožňuje bližší nahlédnutí do kreativního procesu a ukazuje důležitost a přínos umělců společnosti,“ komentuje zakladatelka studia KOGAA, Alexandra Georgescu. Uvádí také, že protože se jednalo o veřejnou zakázku, byla hranice jejich zásahů a pole působnosti Denisy Strmiskové jasně rozdělené v návaznosti na předem jasně stanovené rozpočty pro jednotlivé oblasti. Za základ úspěchů pak považuje komunikaci a hranice vzájemných očekávání a plnění termínů „Pak je tu také rozměr důvěry, respektu a vzájemného porozumění vlastním nápadům a návrhům. Spolupráce s Denisou byla velmi plynulá a to jak v pracovní, tak v osobní rovině – podařilo se nám projít projektem od počátečního konceptu až po finální stavební detaily i přes četné změny ze strany klienta.“
Kulturní centrum se nachází v samém centru města, v budově z roku 1927. Právě síla designu této funkcionalistické budovy byla klíčovým aspektem návrhu, který se zaměřil především na znovunalezení architektonické čistoty prostor, typické pro toto období, v kombinaci s přidáním prvků, které umožní interiér rozehrát. „Práce scénografa spočívá v tom, že vtáhne uživatele do zcela jiného světa, vytvoří atmosféru a přinese do prostoru emoce. Je tu také prostor pro taktilní kvality návrhu a důraz na výběr materiálu, které uživatele zvou, aby se stali součástí prostoru, téměř jako herci ve hře. Posledním, ale neméně důležitým, je faktor „wow“, který zanechává v lidech silný zážitek z pobytu v KUMSTu,“ komentuje kvality návrhu s ohledem na Denisino scénografické studium Alexandra.
O jedinečnosti atmosféry, kterou Denisa vytváří, pak promluvila i jedna z jejích posledních klientek, která ji oslovila s novou zakázkou po spokojenosti z první spolupráce. „Manžel je stavební inženýr a realizuje řadu projektů, známe mnoho pozoruhodných architektů a dalších expertů z oboru. Denisa je pro mě ale v něčem zcela výjimečná. Se svým týmem reprezentuje obor, který v Česku není v rámci interiérového designu vyčleněn – dává místům zcela jedinečnou identitu. Jde často za hranici interiérového designu. Pracuje se světelnou atmosférou, řeší vztahy detailů, akustiku. Denisa má schopnost ochránit projekty tak, aby se atmosféra, která místo definuje, nevytratila,“ komentuje Mila Petrů, majitelka nového hotelu Casarosa, který vznikl v Českém Krumlově. Potvrzuje tak důležitost citlivosti vnímání prostoru, rozplývání pevných hranic mezioborové spolupráce a schopnost vytvářet atmosféru, kterou Denisa se svým studiem přináší.
