Svůj nový byt ve Zlíně sis rekonstruovala sama. Co tě k tomu vedlo? Neměla jsi důvěru v kolegy, nebo tvoje představa byla tak jasná, že by ji nikdo jiný nenaplnil?
ALENA: V kolegy důvěru určitě mám. Chtěla jsem si ale dokázat, že tuto schizofrenní hru na architekta a klienta zvládnu. Za pomoci schopných členů mé rodiny jsem si mohla osahat i samotnou realizaci, což byla další nemalá přidaná hodnota.
Se svým kolegou máš studio Kvartýr, které už funguje víc než pět let... Ty jsi ale ve Zlíně a on v Praze. Jaké to má výhody a nevýhody?
ALENA: Myslím, že je to už více než šest let. Výhodu vidím v tom, že jako studio získáváme větší pole působnosti a můžeme se více věnovat i klientům na Moravě. Nevýhodou pak je logicky vzdálenost. I když jsme stále v kontaktu, osobním konzultacím se nic nevyrovná. Na druhou stranu, on-line komunikace nás nutí využít vymezený čas na maximum a často to naši práci zefektivní.
Je pro mladého architekta volba života v menším městě spíš pragmatická (zajímaví klienti, méně konkurence), nebo nezbytná (nižší životní náklady)?
ALENA: Nemůžu to úplně generalizovat, ale osobně jsem se k zajímavějším zakázkám dostala v Praze. V hlavním městě je sice velká konkurence, je však úměrná pracovním příležitostem. Z mého pohledu je přiměřená konkurence v pořádku, protože přináší daným věcem kvalitu. To jde ruku v ruce s možností většího výběru dodavatelů, kterých je ve větším městě přirozeně více. Ekonomická stránka malého města je určitě předností.
Bylo pro tebe rozhodování těžké? Setkalo se s pochopením u tvých známých a kolegů z Prahy?
ALENA: Ke změně mě přivedla životní situace. Když jsem před čtyřmi lety procházela nelehkým obdobím, naskytla se mi příležitost vycestovat na rok a půl na Nový Zéland. Velký vliv tohoto pobytu a stylu života mě po návratu zavedl zpět na rodnou Moravu. Prahu ale stále ráda navštěvuji kvůli práci i přátelům. Od svého kolegy jsem dostala velkou podporu, i když to pro něho asi nebylo úplně jednoduché.
Kvartýr patří spíš mezi menší ateliéry. Jak bys zhodnotila vaši dosavadní zkušenost? Co tě mile překvapuje, a co je naopak největší stres?
ALENA: Mile mě potěší každá kladná odezva klientů na naše realizace i po delší době jejich užívání. V těchto momentech si říkám, že má moje práce smysl. Největší stres je pro mě time management a určování si priorit, což není úplně moje silná stránka. Být na volné noze zabírá hodně času a spoustu hodin neplacené práce. To se bohužel někdy odráží v osobním životě.
Kdo patří mezi vaše klienty?
ALENA: Často nás oslovují lidé na doporučení nebo na základě referencí a článků, které někde viděli nebo četli. Jde jak o soukromé osoby, tak i o společnosti. Převážně se zaměřujeme na obytné a občanské budovy. Někdy máme možnost podílet se rovněž na městských zakázkách. Příkladem je návrh smuteční síně ve Veselí nad Moravou nebo studie lezecké stěny pro zlínský klub horských sportů. Část klientů tvoří také rodina, známí a známí známých.
Během covidu se obecně lidi hodně soustředili na podobu svých domů a bytů. Cítili jste, že jsou to pro vás zlaté časy? A jak se projevila nynější inflace a obecně světová krize? Dopadá na vás v konkrétních věcech?
ALENA: Zlatými časy bych to asi nenazvala, ale zakázky zaměřené na interiéry bytů určitě převládaly nad ostatními. Současná situace je určitě náročná a přináší do našich realizací řadu kompromisů. Výjimkou není ani přehodnocování některých realizací klientem. Častěji se také setkáváme s fázováním realizací na etapy.
Když se vrátíme k tvému novému bytu ve Zlíně, je patrné, že jsi toužila po prostorném, světlém bytě, kde zdatně mixuješ moderní prvky se staršími doplňky. Zavazoval tě k tomu duch funkcionalistického Zlína? Myslíš, že bydlení třeba v Gočárově a Kotěrově Hradci Králové by i tvůj byt esteticky pozměnilo?
ALENA: Ano i ne. Funkcionalismus a minimalismus jsou směry, které jsou blízké mému uvažování a postoji v životě. Určitě bych reagovala na nejbližší kontext a aktuální situaci. V případě návrhu interiéru v baťovském domku nebo v bytě v činžovním domě by vypadal interiér zase jinak. Přestože by se také jednalo o prostory v rámci Zlína. Základní principy – světlé barvy, otevřený prostor a kombinace starých věcí s novými – bych ale uplatnila nejspíš i jinde. Na finální podobu interiéru by měla vliv spousta dalších aspektů, jako je stáří budovy, stávající materiály, celková dispozice bytu atd.
Z jaké části bytu máš největší radost?
ALENA: Asi ze zelené lité podlahy. (Přestože jsem si vždycky přála parkety. :-)) Materiál se skvěle udržuje a díky absenci členění podlaha podtrhuje otevřenou dispozici bytu. A ta zelená je prostě boží. :-)
Je ten byt tvůj splněný sen?
ALENA: Je to určitě jeden ze snů, který jsem si chtěla splnit. Jsem vděčná za tuto zkušenost i za to, že můžu žít v prostoru, který je podle mých představ.
