Jednotlivé místnosti, navržené umělcem Dominikem Langem, opravdu v náznaku připomínají ložnici, pracovnu či dětský pokoj. Co tu rozhodně nenajdete jsou popisky děl, vždyť doma byste si je na stěnu také neumístili.
Právě jména autorů jsou přitom podle kurátorky tím, na co se lidé ptají vůbec nejčastěji. Prohlídku se ale snaží vést jinak, povídá více o autorovi a jeho konceptu, díla zasazuje do kontextu doby. „Snažím se vyprávět nějaký příběh. Většinou mám určitou vnitřní linii, která souvisí s kontextem dějin umění, po které se snažím lidi provést,“ přiblížila Anežka Chalupová. Právě naučit lidi umění více vnímat a přemýšlet o něm v souvislostech je podle kurátorky cílem tvůrců Bytu sběratele. „Myslím si, že to v lidech zanechá větší stopu, prohloubí si vztah k tomu danému dílu,“ připomněla.
Expozice je koncipována jako osmipokojový byt o dispozici 7+1, přičemž za jedničkou se skrývá grafický kabinet, jediný prostor, který je pojatý jako výstavní a také se častěji obměňuje. Základ vystavených děl tvoří ta ze soukromé sbírky manželů Rýznerových, doplněná příležitostnými zápůjčkami. Součástí jsou díla, která jsou v prostoru od jeho vzniku a jsou součástí Langovy architektury, například zavěšený objekt od Františka Kyncla.
Každá prohlídka je jiná a návštěvníci se do Bytu sběratele vracejí
Jednou do roka proběhne v prostoru zásadní obměna, drobnější změny se dějí průběžně, díky tomu expozice láká i k opakovaným návštěvám. „Návštěvníci se do expozice vracejí,“ potvrdila kurátorka s tím, že stále ale větší část skupinek tvoří ti, kteří jsou tu poprvé. Někteří návštěvníci přijdou na každou další obměnu, jiní vícekrát na tu samou. „Těch děl, vrstev, kontextů a nuancí je v expozici tolik, že to člověk není schopen za jednu návštěvu obsáhnout,“ poukázala.
Výklad je přitom při jednotlivých prohlídkách různý, vždy záleží na skupině návštěvníků, jejich dotazech a zájmu o jednotlivá díla. „Opravdu to hodně záleží na lidech, jejich náladě, energii,“ popsala Anežka Chalupová s tím, že malá skupinka osmi návštěvníků zmenší ostych a lidé si mohou povídat i o tom, jak na ně díla působí. „Přála bych si, aby tato forma prohlídek lidem ukázala jinou cestu k umění,“ doufá.
Hlavní část instalace Bytu sběratele v tuto chvíli tvoří současná díla z doby po roce 1980. Jde jak o díla dnes již proslavených umělců, tak o zástupce nejmladší malířské generace. Důraz kurátorky kladly na postmoderní abstrakci, monumentální díla i intimní zpovědi z ateliérů. „Myslím si, že současné umění je pro diváky těžší a bez nějakých dalších informací mnohdy ani pochopit nejde,“ poukázala, že možná z toho důvodu diváci tíhnou raději k těm vytvořeným už v první polovině 20. století. O to cennější je podle kurátorky možnost uvést diváky do kontextu, předat jim rozšiřující informace, nebo třeba tipy, kam se jít na současné umění podívat.
Projděte se s námi 7+1 pokoji sběratele
Byt sběratele vznikl v roce 2019 a u jeho zrodu stála kurátorka Emma Hanzlíková spolu s Dominikem Langem, který navrhl náznakovou podobu jednotlivých pokojů i některé kusy nábytku jako kulatý stůl, houpací lavici či postel v prostoru ložnice. Jednotlivé pokoje se ovšem spíše volně prolínají a mnohé místnosti mají spojující téma či atmosféru. „Kurátorské výběry vycházejí někdy z dané místnosti, někdy z kontextu jednotlivých autorů či doby,“ popsala Anežka Chalupová.
Vstupní halu tak zdobí obraz s motivem chodby od Josefa Bolfa, který zobrazuje pro tohoto malíře typickou sídlištní atmosféru, stejně jako jeho nepřehlédnutelnou růžovou barevnost i techniku proškrabávané tuše na základu z voskovek. Také vstupní salonek obsadila postmoderní díla, tentokrát od ostravského malíře Daniela Balabána. „Rozhodli jsme se, že celkově instalaci trochu omladíme, její současnou podobou se vine linka postmoderní tvorby, autorů, kteří se narodili v 50. letech a na umělecké scéně se začali prosazovat v 80. letech,“ poukázala kurátorka. Za stejné doby pochází i obraz Jana Merty, pro nějž byla navržena stylizovaná krbová stěna. Do expozice se ale dostal až nedávno, do té doby zdobil reálný domov sběratelů. „Pokud si majitelé chtějí vzít obraz domů, tak si ho samozřejmě vezmou a my vybereme do expozice jiný,“ vypráví Anežka Chalupová.
V Bytě sběratele nechybí ani pracovna, jejímž tématem je hlava jako symbol inteligence a vzdělání, své místo tu má i ikonický stůl od Stanislava Kolíbala a stěny kolem knihoven zdobí zátiší, například to s názvem U okna od Bohumila Kubišty. Ložnici zase charakterizuje barevná umírněnost. „O to víc se můžeme soustředit na techniky a materiály, na které se jinak v galeriích tolik nesoustředíme,“ upozornila kurátorka s tím, že tu lze najít třeba Vejce z optického skla od Václava Ciglera, nebo textilní objekty mladé umělkyně Elišky Konečné.
Téma dětského pokoje asi není třeba představovat, na druhou stranu i k mládí lze přistupovat kriticky, jak dokazují marionety od Evy Koťátkové, poukazující na horší stránky školního systému. „Chce kritizovat společnost a ukázat, jak my, dospělí, dokážeme použít naši moc proti někomu, kdo ten hlas nemá,“ upozornila kurátorka. Hodně výrazným prvkem je koupelna s objektem vany, která reflektuje dílo od Milana Housera vytvořené z několikanásobně lakované střechy žigulíku. Nedaleko klečí plastika Kosmická od Ladislava Zívra a stěnu zdobí dílo od Věry Janouškové vytvořené z nalezených smaltovaných plechů. Stálicí expozice je, alespoň prozatím, také obraz Světlonoš od Adrieny Šimotové, který odkazuje na upálení Jana Palacha. Prohlídku doplňuje již zmíněný grafický kabinet a depozitář, který umožňuje ukázat díla bez nějakého většího kalkulu, volně položená vedle sebe.
Návštěvy v Bytě sběratel se přijímají vždy v pátek od 11:30, 14 a 16 hodin, potřeba přitom je předchozí rezervace. Kdo se do Humpolce některý pátek nedostane osobně, nebo by mu snad díla vystavená v rozlehlém bytě byla málo, může využít novou on-line databázi sbírky. Ta obsahuje i díla, která zůstávají v depozitářích, třeba jsou pro prostor příliš rozměrná, nebo se momentálně nacházejí v zápůjčkách dalším institucím.
7+1 sběratele
Výstava 7+1 byt sběratele představuje unikátní pohled do světa soukromé sbírky současného umění. V prostorách stylizovaných jako skutečný byt se návštěvníci mohou ponořit do intimního prostředí, kde se umělecká díla přirozeně prolínají s každodenním životem. Sedm místností a jedna navíc symbolizují různorodost sběratelských přístupů i osobní vztah ke každému vystavenému objektu. Výstava otevírá otázky o roli sběratele, o hodnotě umění v soukromém prostoru a o hranici mezi galerií a domovem. Koncept: Emma Hanzlíková
Architektura a instalace: Dominik Lang & Viktor Dedek
Prohlídky: Anežka Chalupová, Natálie Brzoňová
