Tématu dechu se věnujete již po celou dobu vašeho studia na AVU. Sádrové sochy i výšivky na textil vás také doprovází od samého začátku. Přišel k vám tento náměť přirozeně? Pamatujete si na nějaký okamžik, kdy jste věděla, že toto bude vaše dlouhodobější téma?
KATEŘINA: Četla jsem tenkrát jednu psychologickou knížku o řeči těla. Byl tam úryvek o dechu, který si už sice přesně nevybavím, ale pamatuji si, že to byl takový první impuls věnovat tématu dýchání pozornost. Fascinuje mě na něm ta schopnost bezprostředního kontaktu, kdy tělo absorbuje malou část prostoru kolem sebe, jako takový intimní způsob komunikace a vnímání prostoru kolem sebe.
Pamatuji si moment, kdy jsem nakreslila první skicu ve zjednodušené podobě: hlava, trup a končetiny, kterou teď už chápu jako mou představu o tom, jak by mohl vypadat dech v okamžiku, kdy je definovaný tvarem lidského těla. Byla to kresba do takového malého deníčku ve vlaku, cestou z Brna do Prahy. Určitě mě tenkrát nenapadlo, že s touto formou budu pracovat celé další roky, ale cítila jsem motýly v břiše a měla pocit, že mě to fakt baví, jen jsem tenkrát ještě úplně nevěděla, proč.
Tisíce skleněných korálků
Vybrala jste si pro svou diplomovou práci časově velice náročnou techniku vyšívání pomocí korálků. Na svém instagramovém profilu jste dokumentovala celý proces i s fotkami, kde všude jste na výšivkách pracovala – v hospodě, ve vlaku i v letadle. Nacházíte v této meditativní ruční práci analogii na práci samotnou? A litovala jste v nějaké fázi příprav zvolení právě této techniky?
KATEŘINA: Určitě je pravda, že mě ta flexibilita a nevázanost na jedno konkrétní prostředí svým způsobem baví. Časovou náročnost a i to, že se mnou ta práce v podstatě „žije“ určitě vnímám jako podstatnou součást procesu. Zároveň mi ale někdy smývá hranice „teď pracuji, no a teď odpočívám“. Vzhledem k tomu, jak rozsáhlý ten diplomový projekt je, lhala bych, kdybych neřekla, že jsem se ke konci k práci už musela trochu nutit. Ale v zásadě jsem tomu rozhodnutí důvěřovala a musela jsem si to trochu oddřít. Což bylo v podstatě i jedním z důležitých momentů tématu práce. Mít trpělivost a věnovat procesu potřebný čas.
Pro 15 kilogramů korálků jste si jela do jabloneckých skláren Preciosa. Co pro vás tato spolupráce znamenala? A byla byste bývala nucená koncept díla změnit, kdyby u nás takovýto lokální výrobce neexistoval?
KATEŘINA: S korálkovou výšivkou jsem začala pracovat poměrně intuitivně, tak si nejsem jistá, jestli by taková situace moje nadšení nějak zásadně změnila. Ale fakt, že se tato technika potkává s řemeslem, které u nás má obrovskou tradici, mě moc těší. Rozsáhlejší projekty mě postupně přiměly kontaktovat české korálkárny. Asi před půl rokem jsem se propojila s paní Růžičkovou z Preciosa Ornela, která mě pozvala do Zásady a velkoryse nabídla, že by svými korálky mou diplomku rádi sponzorovali. Toho si samozřejmě moc vážím a do budoucna bych se moc ráda zaměřila také na pojítko s korálkářskou tradicí.
Práce na velkoformátovém sousoší dvou postav a závěsné soše kokonu – druhé části vaší diplomové práce – byla opakem klidné práce s korálky. Zhotovení objektů ze směsi bílého cementu a vápeno-mramorové moučky předcházelo namáhavé modelování, odlévání i sváření. Vnímala jste tento kontrast nějak? Mně osobně někdy připadá meditativnější vrhnout se do něčeho po hlavě a pořádně se u toho zašpinit a vyčerpat, než jen klidně vyšívat – máte to podobně?
KATEŘINA: No já vlastně asi nedokážu říct, která poloha mi více sedí. Možná ten protiklad, který se v dlouhodobém horizontu krásně doplňuje. Práce s materiálem mě rozhodně baví, mám ráda ruce od hlíny, nebo vůni po svařování, ale stejně tak potom potřebuji čistý materiál a korálky, co se lesknou jako perleť.
A všem potřebným technikám – jako sváření nebo práce s různými materiály – se učíte za pochodu?
KATEŘINA: Řekla bych že ano. Často přijde projekt a až potom postupně zjišťuji, jak pracovat s glazurou, do kterého textilu se lépe všívají korálky, nebo jak správně vymyslet konstrukci, aby bezpečně udržela kila hlíny.
Tělesnost mateřství i dechu
V diplomové práci pracujete poprvé v tématem mateřství. V písemné práci píšete o křehkém poměru mezi péčí a prostorem pro autentickou existenci, který může být až destruktivní. „Pozice jedné figury konkrétním způsobem vymezuje prostor, a zároveň růst figury druhé brutálním způsobem deformuje podobu té první.“ Co pro vás bylo impulzem věnovat se mateřskému vztahu z tohoto úhlu pohledu?
KATEŘINA: Tím hlavním podnětem byla moje osobní potřeba reflexe našeho vztahu s mamkou. Přestože se mě jednotlivé fáze, které jsem v rámci výšivek zpracovala, přímo dotýkají, snažila jsem se najít určitý odstup a nahlížet na situaci z pohledu nás obou. Definovat v sérii momenty, které svíraly mě a zároveň s pokorou nahlédnout do složité role matky.
Vaše figury připomínají lidské postavy, jsou však stylizované do pouhých beztvarých náznaků anatomie těla, které jako by se vznášelo a přeměňovalo prouděním vzduchu. Píšete, že jde o záznam vašeho aktuálního pocitu v těle. Je pro vás vaše tvorba jakousi formu deníku? A vidíte nyní zpětně v jednotlivých pracích nějaký vývoj ve vašem vnímání tělesnosti a dechu?
KATEŘINA: Na začátku jsem s tím tématem dechu pracovala asi vědomějším způsobem, možná víc konceptuálně. Zajímalo mě, která akce vyvolá jakou reakci. Snažila jsem se v aktu dýchání najít formu vztahu, kterou bych byla schopná nějak tvarově pojmenovat. Postupně se z těch věcí ale téma dýchání vytrácí a zůstává tam jen ve vizuálních odkazech.
Stylizovanou podobu - hlava, trup a končetiny - teď používám jako způsob přímého záznamu, který mi umožní zachytit, jak se moje tělo v daný moment cítí. V nejedné diskusi jsem si uvědomila, že způsob a asi i výsledná podoba figur jsou hodně ovlivněné tím, že jsem se celé dětství, až do střední školy, věnovala tanci. Je to pro mě takový vykrystalizovaný způsob záznamu, který by mohl v deníku klidně nahradit slova.
Hodně mluvíte o praxi meditace. Mezi umělci nejde jistě o nic nového, v dnešním světě jde však o stále obtížněji dosažitelný stav. Je to něco, co vás v životě doprovází od vždy? A hledáte v meditaci bezpečné místo i ve svém osobním životě?
KATEŘINA: Já jsem to měla vlastně trochu naopak. Nejdříve jsem se začala zajímat o téma dechu a abych mu lépe porozuměla, dovedlo mě to k experimentům s meditacemi. Ale je pravda, že jsem po nějaké době cítila ten zmiňovaný efekt, který mě přiměl u meditování zůstat, i přestože jsem si podobu kreseb už objevila.
Co vám pomáhá dostat se do úplné flow? Je to zrovna umělecká praxe, která vás do ní dostane, nebo i něco jiného?
KATEŘINA: Určitě je to práce a moc si toho pocitu vážím. Dokážu se dostat na absolutní energetickou hranu, abych věci dotáhla tak, jak potřebuji. Zní to asi šíleně, ale zároveň mi dochází, že jsem měla to štěstí najít v životě něco, co mi stojí za veškeré vypětí sil.
Studium v Itálii
Vloni jste byla na studijní stáži na milánské Accademia di Belle Arti di Brera, kde vznikly reliéfy s názvem Stay in contact. Sama jsem v Miláně půl roku žila a vím, že se zdejší umělecká scéna silně liší od té české. Předpokládám, že u tradičních výtvarných technik, jako je ta vaše, je to patrné ještě víc. Jak se v Itálii nahlíží na sochařskou práci – a jak to ovlivnilo váš vlastní styl?
KATEŘINA: Milánská akademie pro mě byla v prvních týdnech spíše zklamáním. Na AVU jsme měli k dispozici ateliéry s vlastním zázemím pro tvorbu. Něco takového jsem považovala za naprostou samozřejmost, ale studium na Accademia di Belle Arti di Brera se svou strukturou blíží spíše střední škole. Studenti si volí spoustu předmětů a na ty potom docházejí. Takže během dne pracujete chvíli na soše z mramoru, potom modelujete z keramiky a za pár hodin se věnujete třeba akvarelu. Putují celý den po škole s deskami z učebny do učebny, ve které mohou pracovat pouze za přítomnosti vyučujícího. Já potřebuji na práci svůj klid. Obvykle se většinou věnuji jednomu, maximálně dvěma projektům zároveň, tak jsem si nejdříve neuměla představit, jak v takové pravidelnosti fungovat. Nakonec jsem se na ten pevný řád naladila a vzhledem k tomu, že šlo o krátkou stáž, byl to ve výsledku takový odpočinek. Někdo vedl mé dny a já jsem si mohla ve škole zase jednou spíš trochu „hrát“. Ale obávám se, že kdybych absolvovala tímto způsobem celé studium, nedokázala bych své téma najít, nebo by to bylo rozhodně obtížnější.
Myslíte si, že v Itálii stále převládá spíše klasický pohled na sochařství v souvislosti s jejich historií a uměleckou minulostí? Napadá mě například umělec tvořící pod pseudonymem Jago, který v posledních letech ovládl italskou sochařskou scénu. Jeho sochařský um by se dal přirovnat k práci klasicistních mistrů.
KATEŘINA: Já jsem z toho takový pocit rozhodně měla. Aspoň vzhledem ke škole, kde jsem strávila necelé čtyři měsíce. Samozřejmě, že jednotlivé „úkoly“ v předmětech měly své téma, ale to s vámi nikdo příliš nediskutoval. Spíše šlo o to naučit se držet dláto a pod správným úhlem odsekávat kousky mramoru. Ale předmětů, ze kterých si mohou vybírat, je obrovské množství a já jsem vzhledem k jazyku mohla volit jen zlomek z nich, tak je dost možné, že je má zkušenost zkreslená.
Studium na AVU jste nyní zdárně ukončila. Jak si představujete ve své tvorbě pokračovat? Máte nějaké jasné kroky nebo cíle, které byste si chtěla jako umělkyně splnit?
KATEŘINA: Mým hlavním cílem je teď najít způsob, jak plynule dál pokračovat. Najít na práci nové zázemí, vytvořit si novou strukturu, ve které se mi bude dobře fungovat. Ráda bych časem vyrazila na nějaké residence a dostala se trochu za hranice. Vždycky, když navštívím nějakou novou zemi, mám pocit, že se mi vesmír maličko zvětšil, a to je rozhodně potřeba.
Kateřina Šťastná
Umělkyně Kateřina Šťastná je čerstvou absolventkou ateliéru Socha 2 na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Tomáše Hlaviny. Své bakalářské studium absolvovala v Ateliéru sochařství 1 na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Její práce se vyznačuje světlými odstíny a jemnými zaoblenými tvary, skrze něž ztvárňuje téma tělesnosti a dechu. V rámci studia absolvovala v roce 2023 stáž na Accademia di Belle Arti di Brera v Miláně a má za sebou například výstavu v pražské Curator Contemporary Gallery. Kateřininu práci můžete sledovat na jejím instagramovém profilu.
