Když jste se přihlásili do soutěže na novou podobu Ústavy, vnímali jste to jako klasickou zakázku nebo v tom byl i kousek vlastenectví?
ONDŘEJ: Soutěž byla uzavřená a probíhala formou přímého oslovení. Když pozvání přišlo, bylo to pro mě velké potěšení. Nešlo totiž jen o běžnou zakázku, ale o výjimečnou příležitost svou prací přispět k něčemu tak důležitému.
Bylo podle vás nutné zpracovat nový návrh? Co bylo na staré podobě nevhodné a nutné k revizi?
ONDŘEJ: Původní slavnostní vydání vzniklo narychlo v roce 1992, krátce po rozpadu Československa, a od té doby se nijak nezměnilo. Ve srovnání s dřívějšími verzemi s propracovanější sazbou nebo autorským písmem nám přišlo důstojné návrh znovu promyslet — s ohledem na dnešní dobu i praktické potřeby. Zpočátku jsme ústavu vnímali hlavně jako symbol, ale brzy jsme si uvědomili, že jde také o funkční objekt, který by měl umožnit snadnou aktualizaci a dobře fungovat při slavnostních aktech.
Našli jste naopak něco, co se vám líbilo a chtěli jste to zachovat i ve vašem návrhu?
ONDŘEJ: Zaujaly nás dřívější návrhy ústav, které měly státní znak jako ústřední motiv na obálce, například z let 1920, 1948 nebo 1960. Na tuto tradici jsme chtěli navázat a zároveň ji posunout dál nechat znak vystoupit z plochy a stát se fyzickou součástí knihy. Aby spolu znak a kniha tvořily jeden celek — ze stejného materiálu, ve stejné roli.
Kancelář Poslanecké sněmovny kvituje, že se vám podařilo propojit tradici a nové technologie. Co konkrétně v návrhu představuje tradici a co nové technologie?
ONDŘEJ: Navázali jsme na tradici českých ústav, kde byl státní znak hlavním prvkem obálky, i na jeho reliéfní podobu — například na pečetích nebo fasádách veřejných budov. Zároveň jsme hledali způsob, jak tuto symboliku přenést do současnosti. Díky technologii přesného vrstveného řezání jsme mohli pracovat s papírem jako s plastickým materiálem. To nám umožnilo znak zjednodušit a přizpůsobit výrobě — výsledná podoba tak propojuje tradiční motiv s novou technologií.
Sami jste formu definovali jako mix civilní srozumitelnosti a hloubky a důstojnosti. Bylo pro vás náročné hledat právě tu hloubku a důstojnost, aby nepůsobila příliš formálně a fádně?
ONDŘEJ: Byla to výzva. Vyzkoušeli jsme desítky variant a testovali i jiné materiály — kov, sklo nebo 3D tisk. Nakonec jsme se rozhodli pro papír, protože je přirozený, civilní a zároveň hluboce spjatý s knižní kulturou. Hledali jsme formu, která bude slavnostní, ale zároveň srozumitelná a blízká každému občanovi.
Jak moc jste měli při návrhu volnou ruku? Byly dopředu jasně stanovené omezení, např. v barvě nebo materiálu?
ONDŘEJ: Zadání se soustředilo především na funkční stránku — například navrhnout vazbu tak, aby bylo možné text snadno aktualizovat při změnách zákonů. Jinak jsme měli velkou tvůrčí svobodu. Velmi užitečný byl i úvodní workshop, kde jsme se mohli seznámit s podobou starších ústav a lépe pochopit jejich roli v praxi.
Návrh jste zpracovali ve trojici, Matěj Čincera je přitom členem skupiny Okolo, proč a jak jste se dali dohromady v této sestavě? A kdo hrál v návrhu jakou roli?
ONDŘEJ: Do soutěže jsem byl přizván já a tým jsem doplnil o dva blízké a dlouholeté kolegy. Jan Novák je mým spolupracovníkem v mezinárodní písmolijně AllCaps, kterou jsme společně založili, a Matěj Činčera je expert na práci s papírem. Každý z nás přinesl do návrhu svou odbornost — typografii, písmo, materiálové řešení i celkovou koncepci. Jsme tři nezávislí designéři, ale díky předchozím spolupracím dobře víme, jak se navzájem doplňovat. Návrh vznikal v neustálém dialogu mezi ideou a výrobou — prošli jsme desítkami testů, než jsme dospěli k výsledné podobě.
Nedávno navrhla pro státní správu prezidentský slib Petra Dočkalová a Karel Matějka, máte pocit, že se u nás situace zlepšuje a stát opět chápe roli grafického designu jako nedílné součásti své prezentace?
ONDŘEJ: Myslím, že je to skvělý signál. Přál bych si více takto dobře zorganizovaných soutěží s profesionální porotou složenou z odborníků a výrazných osobností. Věřím, že tento projekt může otevřít cestu i dalším zakázkám, které přispějí k celkové kultivaci vizuálního jazyka veřejných institucí.
Narazili jste při rešerších na Ústavu jiné země, která se vám opravdu hodně líbila?
ONDŘEJ: V rámci rešerše jsme se převážně dívali na materiálové zpracování ústav v jiných zemích, ale hlavní inspirací pro nás byla domácí tradice a podoby předchozích českých ústav.
