Hradec Králové má pověst „Salonu republiky“ a bohatou tradici architektury i designu. Jak vnímáte možnost vystavovat právě tady?
Natalis Repkovská: Prvýkrát som toto miesto navštívila pred pár mesiacmi počas prehliadky s historikom na ktorú nás pozvala kurátorka a architektka výstavy Helena Dařbujánová. Hneď pri prvej prechádzke mestom som cítila, že Hradec má zvláštnu energiu. Nie je to len architektúra, ale celá jeho atmosféra – noblesa, pokoj a zároveň pulzujúca sila. Ako by tu žila bytosť, ktorá sa jemne zjavuje v pohybe vetra, v tichu ulíc aj v odraze svetla na fasádach. Byť súčasťou takejto výstavy práve tu je pre mňa pocta aj tvorivé dobrodružstvo.
Andrea Zlamal Vytlačilová: Je to pro mne návrat domů. V Hradci jsem se narodila, vyrostla tu, chodila do školy. Po letech v zahraničí a následném přesunu na Malou Stranu v Praze je to pro mne příjemné znovunalezení kořenů. Šátek s motivem Hradce Králové si žil v mé hlavě už delší dobu, ale nikdy pro něj nebyla ta správná příležitost. Až teď.
Dominika Petrtýlová: Ano, Hradec je opravdu krásný, ale nenapadlo by mě, že by tu někdy byla možnost vystavovat. Takže když jsem byla Helenou oslovena, byla jsem naprosto nadšená.
Tereza Talichová: Za to musím poděkovat Heleně Dařbujánové, za její pozvání a úsilí dát v Hradci dohromady tuto výstavu. Považuji každý výstavní počin, který je mimo Prahu za velmi důležitý, jsem moc ráda, že mohu tady představit Tititi figurky.
Ela Chroust: Jsem poctěna, jako šperkařka a zlatnice, že mohu vystavit své práce a autorsky se vyjádřit na takové téma. Hradec je krásné město, a jsem ráda, že si ho mohu užít z této perspektivy.
Zlata Lamrová: Jsem velmi ráda, že mohu vystavovat v Hradci Králové. Vždy jsem toto město obdivovala. Má krásnou architekturu. Největší obdiv mám k urbanismu města a zeleně, které dal základ Josef Gočár.
Monika Martykánová: Je to pro mě další zkušenost a zajímavé tematické zadání, díky kterému jsem mohla zrealizovat jeden ze svých „šuplíkových“ nápadů.
František Jungvirt: Hradec Králové mám osobně zakódovaný pod zajímavou architekturou a také skvělými lidmi, které jsem měl to štěstí poznat a vím, že z Hradce pochází. Jsem rád, že díky Heleně můžu představit svou tvorbu i mimo Prahu a zároveň se zamyslet nad vytvořením určitého příběhu prostřednictvím instalace svých skleněných váz.
Máte k městu osobní vztah, nebo vás inspiruje spíš jeho estetika a historie? Můžete popsat moment nebo místo, které vás tu nejvíc oslovilo?
Natalis Repkovská: Čerpám inšpiráciu zo zvukových frekvencií a energie miesta. V Hradci som ten pocit zažila veľmi silno – keď na námestí svietilo slniečko a fúkal silný vietor, videla som nad ním vznášať sa jemnú, éterickú bytosť mesta. Najviac ma ale očarili Jiráskovy sady. Park so záhradou ruží pri ramene rieky. Sadla som si na lavičku, zavrela oči a započúvala sa do okolitého diania. Bolo to, akoby som sa ocitla v kráľovskej záhrade – sedela som tam a cítila sa ako princezná, ktorá sa ocitla vo svojom vlastnom rozprávkovom príbehu.
Andrea Zlamal Vytlačilová: Velice osobní. Jak jsem už zmínila, město mě "stvořilo" a formovalo v osobu, jakou jsem. Před odchodem do Londýna to bylo jediné místo, kde jsem žila. Mám pocit, že na každém rohu ulice, nábřeží nebo v budově se skrývá nějaká vzpomínka, přeci jenom jsem ve městě strávila téměř dvě dekády. I proto se jeho vizuál, kultura i architektura propisují do mé práce dlouhodobě, a to jak podvědomě, tak cíleně. Myslím, že jsem dlouho brala jako samozřejmost možnost vyrůstat v tak krásném městě, jeho kvality jsem naplno ocenila až když jsem se z něj (a země) vzdálila a pohlížela na něj čerstvýma očima.
Dominika Petrtýlová: Pocházím z Královéhradeckého kraje, jezdili jsme sem často s rodinou. Později jsem tu studovala první vysokou a žila tu dva roky na koleji na Kotli. Mám k Hradci takový hořkosladký vztah. Město je krásné, byla jsem tu jako doma, ale pro mě jako vysokoškolačku byl příliš klidný, a navíc pro mě byl ztělesněním neúspěchu, protože jsem se opakovaně nedostávala na vysněnou UMPRUM do Prahy a vždy se musela vrátit zpět do Hradce. UHK jsem tu dostudovala a pak plynule nastoupila na UMPRUM. Zpětně na Hradec ráda vzpomínám a mrzí mě, že jsem naplno nevyužila jeho potenciál.
Tereza Talichová: V Hradci nežiju a ani tu nemám chalupu, takže můj vztah k městu je čistě estetický. Kromě učebnicových děl od Gočára a Kotěry mě okouzlila malá secesní vodní elektrárna Hučák – jméno jejího architekta už nevím, ale o to víc mě fascinuje, že je stále v provozu, a to nepřetržitě snad od dvacátých let.
Ela Chroust: Na Hradec Králové mám mnoho vzpomínek a většinou nejsou publikovatelné, ale jedna je všechny trochu zastiňuje. Byla to schůzka asi před pětadvaceti lety na soutoku Labe a Orlice. Pršelo. A to sousoší od Josefa Václava Škody – budu si to pamatovat navždy.
Zlata Lamrová: Když jezdíme na chalupu, jedeme přes Hradec. Snoubí se zde moderní architektura s historií. Naše častá zastávka byla v kavárně vědecké a studijní knihovny, betonové moderní perforované budovy, kterou jsme obdivovali. Mám ráda secesi a to je pro mě Okresní dům Jana Kotěry... A samozřejmě krajina Orlických hor a krása řeky Orlice.
Monika Martykánová: Osobní vztah k městu nemám, ale architektura, zákoutí města jsou úchvatná. Nejvíce se mnou ale rezonují v kontrastu s městskou architekturou Jiráskovy sady, protože si myslím, že pro tvůrce je důležité najít si klidné místo k zamyšlení a vypnutí od ruchu.
František Jungvirt: Bohužel Hradec znám spíše povrchně, nemám zde žádné místo, které by ve mě zanechalo nějakou větší vzpomínku, věřím, že až budu mít šanci si město více prohlédnout, tak nějaký takový moment nebo místo objevím.
Jaké kousky přivážíte na Designlove a proč jste vybrali právě tyto? Jsou to novinky, experimenty, nebo vaše „signature“ práce?
Natalis Repkovská: Prinášam model vytvorený špeciálne pre Hradec Králové, auraticky nacítený z tohto miesta. Potrebujem miesto zažiť osobne, pochopiť jeho príbeh, jeho rytmus aj ticho. Tento pocit potom zhmotňujem do odevu, ktorý je pretkaný naprieč časom a priestorom tohto miesta. Pracujem so svojimi signature prvkami a rukopisom, ktorý som si osvojila a ktorý využívam naprieč celou mojou tvorbou – od maľby cez odev až po všetko, čo robím. Je to veľmi výrazná energia, ktorá sa prirodzene pretavuje do každej vrstvy výsledného diela, a práve cez hodváb ju najviac vyjadrujem. Preto som vedela, že ani tentokrát tomu nebude inak. Zvolila som hodvábnu organzu, ktorá nesie ľahkosť a éterickosť bytosti, ktorú tu cítim.
Andrea Zlamal Vytlačilová: Jedná se o minikolekci limitovaného hedvábného šátku a vyšívané hedvábné kabelky s motivem města. Motivem snadno čitelným i osobním. Snažila jsem se do šátku schovat charakteristiky, které mne samotné Hradec evokují, inspirovala jsem se barvami města i architektonickými prvky nebo přírodou. Nemůže samozřejmě chybět tolik charakteristický lev. Šátek je tak mou poctou městu, které září už 800 let.
Dominika Petrtýlová: Na DESIGNLOVE přivážím nové vázy, inspirované mými častými cestami do Hradce. Tyto vázy vychází z estetiky dopravních značek a jsou foukané do SPZ královéhradeckého kraje. Též ale přivážím svá skleněná srdce, která už nějakou dobu vyrábím.
Tereza Talichová: Na výstavu přivezu figurky vytvořené speciálně pro Hradec – královnu Elišku Rejčku a šlechtice Jindřicha z Lipé. Jejich love story mě fascinuje svou směsí osobní náklonnosti a politických důsledků. Jejich vztah tehdy rozvířil hladinu dvorské společnosti. Skandál, který způsobili, se stal jedním z podnětů k „válce dvou královen“, soupeření mezi Eliškou Rejčkou a Eliškou Přemyslovnou. Prostě drama přelomu 13. a 14. století…
Ela Chroust: Symbolickou stříbrnou korunu pro Elišku Rejčku jsem pojala jako prostý šperk bez perel či drahých kamenů, a místo toho osadila čtvrtým a pátým veršem chorálního hymnu Veni Creator Spiritus. Ráda pracuji s textem, a ta latinská slova mnou velmi rezonují, zvlášť v kontextu nejistoty dnešních dnů, a propojují mou současnou tvorbu s hlubším smyslem.
Zlata Lamrová: Na výstavě DESIGNLOVE představím jednu výšivku, která je spojená s přírodou naší zahrady pod Orlickými horami. V zimě 2024 jsme byli s rodinnou v Japonsku. Já a můj manžel Hanuš jsme se inspirovali a napínáme hedvábí pomocí rýžového škrobu na kruhové rámy. Budu zde mít tři kruhy- kruhy krajiny a ornamenty z přírody. Jsou reakcí na secesní ornament.
Monika Martykánová: Na DESIGNLOVE dovážím svou poslední sošku, Já v roce 2024, která symbolizuje ženu ve svých třiceti letech, která se stává královnou svého života a plně přebírá zodpovědnost za svůj život. Zároveň sošku instaluji v květinovém zátiší, vycházející z mého dojmu z poslední návštěvy Hradce. Inspirací mi byly právě rozkvetlé Jiráskovy sady. Atmosféru jsem zachytila věčnými květy z porcelánu.
František Jungvirt: Vybral jsem různé kousky z mé designérské tvorby. Sáhl jsem spíše po čistějších tvarech a liniích prostřednictvím kterým jsem chtěl vytvořit jakousi svou "designovou architekturu".
V čem vidíte přínos takové přehlídky pro český design a pro vás osobně? Navazuje podle vás na tradici, nebo ji posouvá novým směrem?
Natalis Repkovská: Takéto prehliadky sú pre český, ale aj slovenský design nesmierne dôležité – ukazujú pestrosť, kreativitu a hlboké remeselné vedomosti, ktoré často zostávajú skryté. Pre mňa osobne je to priestor pre dialóg, stretnutie s ľuďmi, ktorí rozumejú estetike a kvalitnému spracovaniu. Ale hlavne možnosť vtiahnuť ich do kreatívneho prostredia. Aby pochopili z čoho vychádza, že to nie je ,,len tak“, ale je to proces prepojený s časom, energiou a vnútorným prežitkom tvorcu každodennosti. Myslím, že DESIGNLOVE harmonicky nadväzuje na tradíciu, ale zároveň ju posúva do súčasnosti – otvára priestor pre experiment, osobný pohľad a nové kombinácie umenia a dizajnu.
Andrea Zlamal Vytlačilová: Myslím, že je velmi podnětné pohlédnout na nám známé město i očima tvůrců, nevidět tak v něm jen každodenní cestu do školy, oblíbenou kavárnu nebo posezení na náplavce, ale okusit město jinak. S jinou příchutí, jiným prismatem nebo jinou formou. Zároveň Hradec Králové má právem přezdívku "Salon republiky", díky architektu Josefu Gočárovi a jeho nadčasovému urbanistickému řešení. Je to tak pomyslné navázání na tradici v novém hávu. Je mi velkou ctí a radostí být součástí výběru paní Heleny Dařbujánové.
Dominika Petrtýlová: Pro mě osobně jde především o jisté utvrzení, že moje práce stále zajímá i jiné lidi, a že netvořím jen pro sebe. A přínos pro český design? Ten vidím hlavně v tom, že je aktivní v dalším místě za hranicemi Prahy. Určitě jde o posun novým směrem.
Tereza Talichová: Pro mě je přínosem setkání s ostatními designéry, možnost společně prezentovat naše práce, popovídat si. Navíc je prostor výstavy netradiční, což mě těší – a pokud mě to baví, snad to zaujme i návštěvníky.
Ela Chroust: Bylo by krásné, kdyby se podobných projektů realizovalo více. Takové přehlídky dávají českému designu prostor k dialogu, experimentu i reflexi tradice.
Zlata Lamrová: Mám ráda oba směry- tradici i nové vlivy. A myslím, že to bude přehlídka designu, umění a nový pohled na ni.
Monika Martykánová: Myslím, že je to skvělá příležitost ukázat český design i mimo hlavní město. Kde to všichni se samozřejmostí očekávají a jsou na to zvyklí. Zároveň je zde skvěle a na úrovni odprezentovaná kvalitní tvorba českých designérů. Výstava se nekoná v klasické galerii, ale v bývalé budově ikonické prodejny ERKO. Na tuto skutečnost vtipně odkazuje i vernisáž, která je pojatá netradičně. Má nepřetržitou, 24hodinovou otevírací dobu. Osobně samozřejmě další zviditelnění; radost, že mohu zastupovat Český design a možnost udržování vztahů s ostatními umělci.
František Jungvirt: Přínos výstavy vidím v tom, že se téma designu a jednotlivých jsem autorů dostane mezi publikum Hradce Králové, které nemusí běžně s designem přijít tak často do kontaktu. Myslím si, že přehlídka navazuje jak na tradici, tak tématicky i instalačně otevírá a posouvá hranice prezentování designu novým směrem.
Kdo je pro vás král nebo královna českého designu?
Natalis Repkovská: Nemám jedného „kráľa“ ani „kráľovnú“. Vždy obdivujem ľudí, ktorí dokážu precízne spojiť remeslo s vizuálnou poetikou a ktorí tvoria autenticky, bez kalkulu. Pre mňa je kráľovské tvorenie to, ktoré má dušu, príbeh a vnútornú pravdivosť – a to je dnes, v rýchlosti každodennosti, čoraz vzácnejšie.
Andrea Zlamal Vytlačilová: To je těžká otázka. Myslím, že každá doba má své „krále“ a „královny“. Pro mne je Helena Dařbujánová královnou českého designu! Její práce kráčí napříč obory, je hravá, neotřelá a snadno rozpoznatelná. A jako správná královna podporuje další tvůrce a šíří osvětu o českém (a hradeckém) designu po zbytku republiky i do světa.
Dominika Petrtýlová: Rozhodně není jeden král či královna designu, je jich mnoho, a to i napříč historií. Pro mě jsou to všichni, jejichž design se nejenom dostal do výroby, ale i osvědčil mezi lidmi.
Tereza Talichová: Domnívám se, že současná generace designérů je mimořádně silná – každoroční Designblok to jen potvrzuje svou návštěvností. Vybrat jedno jméno nemůžu, mám tolik oblíbenců… přesto pro mě stále zůstává největší inspirací Minka Podhajská.
Ela Chroust: To je opravdu těžká otázka – český design je plný inspirace a krásy, a je těžké vybrat jen jednu osobnost.
Zlata Lamrová: Já bych nevybírala jen jednoho člověka. Mám ráda design, který je na hraně umění a designu. Tak ráda bych uvedla Studio Lad, kde se kloubí umění a užitek. A můj obdiv také patří Davidu Valnerovi a jeho přístup ke sklu. A do třetice mého manžela Hanuše Lamra. Jeho tvorba je na pomezí šperku-sochy a umění.
Monika Martykánová: Nevím, zda se dá tak úplně zařadit mezi designéry. Stále je pro mě inspirací "první dáma české keramiky", Helena Johnová.
František Jungvirt: Těžko bych jmenoval jednoho krále či královnu. Pro mě jsou to všichni Ti, kteří svůj život věnovali této činnosti a dokázali ji udržet, posunout a třeba i dostat za hranice České republiky.
HRADEC DESIGNLOVE
město Hradec Králové očima králů a královen českého designu
23. srpna– 30. září 2025
Mostecká 290/3, bývalá prodejna ERKO, Hradec Králové
Vizuál k výstavě připravila Michaela Karásek Čejková, fotografka oceněná cenou Fotograf roku cen Czech Grand Design, grafikem výstavy je Daniel Solovev.
Výstava HRADEC DESIGNLOVE je oficiální součástí Oslav 800 let města Hradec Králové a koná se pod záštitou primátorky města Pavlíny Springerové.
Článek vznikl v rámci placené spolupráce.
