Just Jimramov leží v malebném městečku, které proslavilo několik významných rodáků. Narodil se tady autor Broučků Jan Karafiát i bratři Mrštíkové. Historií prodchnuté náměstí se pyšní řadou zachovalých domů a celek je na české poměry úctyhodně kompaktní. Zároveň ale na vás ze stavu řady starých domů dýchne úzkost. Jimramov má obrovský potenciál být výstavním místem Vysočiny, cesta to bude ale dlouhá. Naštěstí právě díky penzionu Just Jimramov není těžké vidět světlo na konci tunelu. Podobná místa jsou pro regionální turistiku jako vzácný lék!
Štukhejlovi pořídili dům přímo na náměstí v roce 2021. Původně sloužil jako zemědělská usedlost. A tomu odpovídal i jeho stav. „V maštali stáli koně, v průjezdné stodole zemědělská technika a zadní stodola byla k uskladnění plodin,“ přibližuje Marek Štukhejl situaci. I přesto, že objekt byl v zásadě v „nevábném“ stavu, podařilo se jim dát ho do pořádku relativně rychle. Celková renovace trvala necelé dva roky! A navíc bez stavební firmy – svépomocně.
„Byl jsem v roli majitele, stavbyvedoucího, architekta – a to umožňuje stavbu zvládnout cenově rozumně, bez výrazných chyb a v dobrém termínu,“ vysvětluje Marek Štukhejl. Třípatrová budova hostí nejen penzion, ale ve dvoře vznikla i restaurace s kouzelnou zahrádkou. Samotné pokoje pak nesou řadu specifických rysů. Například střešní okna, která vyplňují celou délku střechy a dovolují tak poetický pohled na věže protějšího kostela. Ačkoliv Jimramov leží v památkové zóně, podle majitelů to zásadní problémy nepřineslo. „Památkářům patří dík za důvěru,“ lakonicky shrnuje Marek Štukhejl.
Ten do podobně náročného projektu ale nešel bez zkušeností. Podniká ve stavebnictví a tam se problémy často opakují. I proto se nebál, že by náročný projekt renovace zemědělské usedlosti v penzion nezvládl. Nutno ovšem říct, že majitelé dbali od začátku opravdu na řadu detailů. Ať už je to logo penzionu, které vychází ze znaku Jimramova a dominují mu tři okolní kopce – Holý vrch, Padělek a Prosička –, nebo ilustrace od Tomski&Polanski, které krášlí hasicí přístroje, jež se mimo svou nepostradatelnou funkci staly i interiérovým obrazem. Český design a lokální dodavatelé byli přirozenou volbou. „Co bylo možné dochovat, zůstává a tam, kde jsme měli prostor pro nové řešení, využíváme možnosti doby. Nejudržitelnější je fakt, že se jedná o rekonstrukci, a nikoliv novostavbu,“ doplňuje Marek Štukhejl.
Majitelé se nebáli razantních zásahů prvky moderního pojetí. Široce jsou zastoupené skleněné plochy. Pro maximální prosvětlení prostoru byly zvoleny falešné komíny jako světlovody. Pracuje se v několika úrovních i s betonem, jehož 3D tisk pomohl zvelebit nádvoří. Využívají se i aktuální principy hospodaření s dešťovou vodou, která se využívá rovněž k udržování zelené stěny v restauraci. Inovativní materiály zde souznějí s těmi původními. Penzion tak vkusně balancuje na hraně památkového objektu a současné architektury.
Náklady na celkovou přestavbu vyšly majitele na 30 milionů korun. Vysoká částka je vzhledem k velkorysému prostoru pochopitelná. I přesto je jasné, že provozovat podobný penzion s gastronomicky vytříbenou restaurací vyžaduje odvahu. A víru, že to vše má i jiný než ryze podnikatelský smysl. „Chceme projektem vzkřísit pohaslou slávu Jimramova a rozzářit nad ním novou hvězdu,“ netají se Marek Štukhejl svou niternou vizí. Snad se mu ji podaří naplnit. Nejen kvůli Jimramovu, ale i jako příklad pro všechny, kteří touží chránit regionální atmosféru lokální krajiny.
